Je dobré pohlížet na svou minulost skrze růžové brýle?

Dělá to asi většina lidí – přefiltruješ vzpomínky a připomínáš si jen to dobré (případně si to negativní přibarvuješ)…
Je to výhodné…
Proč myslíš, že většina chlapů, kteří absolvovali ZVS, na ni tak ráda vzpomíná?
Vojna stála za ´péerdé´, zbytečně zabité dva roky, přesto – když se potká různorodá společnost chlapů, vzpomínají na kulišárny…
😉

Říká se, že lidská paměť je selektivní. Raději se vzpomíná na příjemné události a zážitky. Já si tou selektivností nejsem až tak jistý. Desítky let mi v paměti uvízly i nepříjemné trapasy a neúspěchy, ať se snažím jak chci, furt tam jsou. Přebarvovat na růžovo prostě nedokážu. Kdo to ale umí, tak má vyhráno, nezatěžuje ho starý balast.

Četl jste Komenského Labyrint světa a ráj srdce?

Poutníka doprovázelo Mámení, růžové brýle, které měl nasazené křivo, takže mohl srovnat skurečnost , jak se mu v brýlích jevila a jaká byla, když se podíval škvírou.

Jenže byl věřící, vyřešil to tak, že se uchýlil do své srdce a obrátil se ke Kristu.
–
Poutník připustil, že svět je nespravedlivý, ale v současnosti to tak určitě není.
–
Myslím si, že růžové brýle si člověk nasadí, když nerad vidí své prohry, to nepříjemné, co již odnesl čas, který je v tomto směru milosrdný, takže mírní i bolest. Proto existuje i zapomnění.

Každý máme minulost, žijeme přítomností, hledáme budoucnost.

Nikdo jiný nemůže rozhodnout za nás, zda si nasadíme růžové brýle, třeba to často někomu pomůže přežít.

Nemůžeme jiné kvůli tomu soudit, i když nosí brýle mámení, ale žádnou škvírou nechce vidět, že skutečnost je jiná..

Nemůžeme se dívat jeho očima.. Kdysi jsem našla na netu a uschovala si.

„Dříve, než budeš někoho pomlouvat a soudit jeho život: obuj si jeho boty a projdi jeho cestu, jeho minulost, pociť jeho slzy, zažij jeho bolest, projdi roky, které prošel on, zakopni na každém kameni, na kterém zakopl on! Za každým vstaň a jdi dál, tak jako šel on. A až potom je možné soudit chování a tvrdit, že dotyčného znáte.“

Každý prožil něco jiného, dobrého i špatného. Někdo má krátkou paměť, jindy mu zrak zatemní růžové brýle, ale každý má právo na svou víru, názor atd., ale neměla by mu chybět tolerance vůči jiným.

Co je pro jednoho dobré, pro druhého je špatné. A naopak. Někdy je nutné nehrabat jen na své písečku, ale vidět i to, co je kolem, tedy brýle sundat.

Upravil/a: annas

Nemusíš na svou minulost vždy pohlížet „skrz růžové brýle“. Lidský mozek je utvořen tak, že většinu špatných vzpomínek během času „odfiltruje“. Ale, jak píše Kepler, některé přetrvávají (možná bohužel). A s těmi nepomohou žádné růžové brýle. Ale na štěstí, těch bývá poměrně málo.
Dobře a podrobně to rozebírá annas.
Já jsem ateista (i když jsem byl pokřtěn a byl jsem, jako malý kluk i u "svatého přijímání) a závidím někdy ortodoxně věřícím, kteří se mohou ze svých hříchů vyzpovídat, dostanou rozhřešení, vykonají pokání a jejich hříchy jsou jim odpuštěny.
Ateista musí se svými hříchy žít, ve svém svědomí, až do smrti (pokud dříve nezblbne-Alshaimer, stařecká demence a pod.)

Jistě. Vybavuji si jen to dobré a bylo to téměř vše. Na to špatné si vůbec nevzpomínám. A vůbec minulost už byla. 🙂
„Minulost máme za sebou, budoucnost před sebou. Nevidíme budoucnost, vidíme minulost. Je to podivné, na zádech nemáme totiž oči.“
Eugéne Ionesco

Na minulosti je dobré, když se na ni díváš, jako na řadu zkušeností, které můžeš využít a z každé zkušenosti se můžeš poučit. Můžeš se poučit z vlastních chyb i z chyb druhých, z četby, filmů a pod. Nemůžeš si ovšem říkat, kdybych to věděl už tehdy, tak bych tu chybu neudělal. Udělat chybu není špatné, hlavní je, že se z ní můžeme poučit. Nemyslím nějakou chybu, kdy jde o život. (kdybych si koupil lepší lano než prádelní šňůru,nemusel jsem být po zbytek života na vozíku)
Co člověk, to názor a vybrat si budeš muset sám. V životě se střídají dobré a špatné věci, ale i to je pomíjivé. Když nestihneš autobus, budeš naštvaný, ale když se dozvíš, že ten autobus měl dopravní nehodu, budeš se na to dívat jinak.
Z chyb bychom se měli poučit, pokud děláme stále stejné chyby je chyba v nás, v našem přístupu a pod. Každý z nás, když byl malý ,se aspoń jednou podělal.
A takové věci si člověk nepřipomíná. Stejně tak bys našel v minulosti i pozitivní věci. Ale to všechno patří k tvému životu. Nějaké omluvy, požívání růžových brýlí, a jiné filtry nevystihují realitu, pouze nalhávají. Ono je to těžké si přiznat pravdu.

Na svou minulost je žádoucí podívat se s odstupem času skrz růžové brýle.
Nevláčet sebouu pocity křivd, vin, provinění, trápení, nenávisti…
Nevalit si svým životem takové „kuličky“ před sebou jako hovnivál. Lépe je „hodit vše za hlavu“, udělat tlustou čáru, jet dált. Třeba práve s těmi růžovými brýlemi 😁.