Jde štěstí převážně k tomu, kdo jej hledá? Lze neúspěch považovat jen za malé zdržení?

„Lidé čekají celý týden na pátek, celý rok na léto, a celý život na štěstí. Jenže štěstí nepřijde, nikdo vám ho nedá a nic vám ho nepřinese. Štěstí je umění, které si musíme osvojit. A můžeme začít tím, že přestaneme na cokoliv čekat a začneme se cítit šťastně tady a teď.“

„Štěstí nikdy nepřijde k lidem, kteří nejsou vděční za to, co již mají.“

http://citatem­.cz/tag/stesti/
--

Už jsem na otázky o štěstí reagovala, takže jsem využila citáty.

Štěstí je to, co máme právě teď ,Štěstí neznamená mí to, co chceme, ale těšit se z toho, , co máme. Takže neúspěch nepovažuji za zdržení štěstí.

Dá se na štěstí dívat jinak, ale záleží vždy na tom, co kdo považuje za štěstí a co očekává.

Štěstí je pomíjivé, jak zpívá Jiří Korn. Občas si slova připomínám.

„Jednou je hůř, jednou je líp
Život tě nejednou povznes i skříp
Jednou jsi nic, jednou jsi král
Zbývá je jediné – táhnout to dál…“

/

Upravil/a: annas

Štěstí jde k tomu, kdo mu jde naproti.

Ne, není to pravda, štěstí nejde k nikomu.
Štěstí si tvoříme sami v sobě, je jen na nás,
jak se na co budeme dívat.

Neúspěch nevnímám jako zdržení. I ten může být
v některých situacích štěstím → může nabídnout
přehodnocení situace, přístupu apod.
A díky tomu se člověk může dostat mnohem dál.

Moc se mi líbí citát, který uvedla Annas:
„Štěstí nikdy nepřijde k lidem, kteří nejsou vděční za to, co již mají.“
Je výstižný.

Dá se to i takto říct. Záleží na každém jedinci jak to bere a jak si to srovná v hlavě.