Jde o mýtus, nebo skutečnost? Existovaly v dávné minulosti rasy různého vzrůstu – obři, normální a hobiti?

Existují dva zdroje:

• „Za oněch dnů, kdy synové božští vcházeli k dcerám lidským a ty jim rodily, vznikaly na zemi zrůdy, ba ještě i potom! To jsou ti bohatýři dávného věku, mužové pověstní.“ /Gn.6.4/
• s první ženou byl náš praotec přinucen žít stotřicetroků a z jejich svazku vzešli mnozí obři a démonické bytosti

/ti pak byli bohy při potopě usmrceni/.
Tato před Evou první žena se však protivila svému muži i stvořiteli, uprchla a Hospodin ji ani s pomocí andělů nedokázal přivésti zpět.
Jednalo se o Lilith, prastaré sumerské mýty znají démonickou bytost jménem Kiskil-lilla. Babyloňané tuto ženu převzali a nazvali ji Lillitu nebo také Ardat-lili.
zdroj: Lars A.Fischinger

vývoj člověka rádi považujeme za přímou cestu od lidoopa k dnešnímu Homo sapiens. Ovšem poslední objevy ukazují, že různé evoluční výstřelky neušetřily ani naše předky. Jedněmi z nejpodivnějších hominidů, jací kdy obývali tuto planetu, byli bezpochyby trpasličí lidé nalezení nedávno na indonéském ostrově Flores. Byly tyto bytosti jen zdegenerovanými moderními lidmi, nebo naprosto svébytným druhem člověka, který se vydal svou vlastní cestou rozvoje inteligence? Jak dokázaly přežít i v době, kdy už ostatní "archaické"druhy člověka dávno zmizely v nenávratnu? Kdy vůbec vymřely? Setkaly se někdy s moderním člověkem tváří v tvář?

Objev

Člověk z indonéského ostrova Flores se stal okamžitě po zveřejnění svého objevu v listopadu 2004 opravdovou mediální senzací. Skupina australských a indonéských vědců pod vedením Mikea Morwooda, profesora archeologie z Australské univerzity v Nové Anglii, a R. P. Soejona z Indonésie, prováděla archeologický průzkum ve vápencové jeskyni Liang Bua („Chladná jeskyně“), 14 km severně od města Ruteng a 25 km od pobřeží ostrova. V září roku 2003 zde v hloubce 5,9 m nalezli ostatky, které zprvu považovali za kostru dítěte. Antropolog Peter Brown, další z členů týmů, však po ...........

Objev homo florensis, jak byl náš trpasličí hominid vědecky pojmenován, představuje převratnou událost v mnoha ohledech. Především se prokázalo, že adaptační mechanismy na prostředí, které jsou schopny zmenšit slony na kapesní vydání a z ještěrek naopak udělat gigantické plazy, univerzálně fungují také na zástupcích rodu homo. Ztracená a izolovaná skupinka se v průběhu času adaptovala na podmínky nehostinného ostrova tak, že se radikálně změnila jejich velikost. Kupodivu zmenšení mozku neznamenalo ztrátu inteligence.

Kolik jiných lidských adaptací nenávratně zmizelo v dějinách Země? Možná jsme se v nedávné minulosti opravdu potkávali s opakem hobitů – s obry, nebo s dalšími prapodivným příslušníky rodu homo.

Představme si, že na této planetě nežije pouze jediný lidský druh. Zkusme se vžít do pocitů moderního člověka, který sdílí Zemi s neandrtálci a zástupci druhu homo florensis. Téměř s jistoto víme, že se jedná geneticky o natolik odlišné příbuzné, že by jsme se s nimi nebyli schopni křížit. U neandrtálců stále ještě probíhají o tuto otázku spory, ale shoda v zásadě panuje v tom, že případný potomek takového vztahu by stejně byl neplodný, obdobně jako je tomu například u křížence koně a osla.
Mohl však homo sapiens sapiens cítit lidskou lásku k neandrtálci? Mohli se do sebe zamilovat? Jak jsme se vzájemně snášeli? Známý koncept “my a oni” se dostává do nových souvislostí.

Být součástí planety Země znamená připustit si, že evoluce našeho druhu nebude přirozenou cestou nikdy ukončena.

Zdroj: http://stuchl­ik.bigbloger.li­dovky.cz/c/85311/­Konec-osamelosti-lidskeho-druhu-na-planete-Zemi.html