Jaké podpory se dostalo českým občanům uprchlíkům po okupaci v srpnu 1968 v Rakousku a Německu?

Významné.
Citace: "osobní svědectví Emmy Jarošové, jež žila v uprchlickém táboře v Rakousku od 3. května do 6. října 1968. Nejdříve pobývala ve sběrném uprchlickém táboře v Traiskirchenu a poté byla přidělena do rodinného tábora v Bad-Kreuzenu. Právě o druhém táboře, ve kterém strávila společně s dcerou pět měsíců, se vyjadřuje více než pochvalně. Jako v jiných rodinných táborech i sem se dostávají pouze rodiny s dětmi, aby přečkaly dobu, než budou vyřízena jejich víza. Konkrétně v rodinných táborech bylo zakázáno pracovat (důraz byl kladen na studium jazyka) a dotyčný mimo pravidelnou stravu a balíček cigaret dostával
35 šilinků týdně pro své potřeby. Tento uprchlický tábor pro ně byl jako rekreační dovolená, neboť takto si jej pochvalovali jeho dočasní návštěvníci: „Vždyť si tu připadáme jako hosté v horské tatranském hotelu, kteří si mohou dovolit platit drahou denní penzi.""

Nevím, jak to bylo v těchto zemích. Sestra emigrovala do Švýcarska. Byla i s manželem ubytována v hotelu, dostali slušné kapesné a na výběr 3 zaměstnání. Vybrali si jedno a chodili na doučování jazyka. Všechno v pohodě, všude se potkávali se slušným a vstříčným jednáním. Trochu se to ale změnilo, když vláda ČSR podepsala souhlas s okupací.

Ono tenkrat nebylo tolik uprchliku jako dneska!

Mne to chytlo v Jugoslávii. Ode dne okupace jsme se stali VIP hosty Jugoslávie, přestěhovali nás do špičkového rekreačního střediska jejich sportovců s plným zaopatřením. Až se situace uklidnila, tak jsme dostali peníze na benzín, trajekty, ubytování po trase zase zdarma. Vzhledem k tomu, že jsme se rozhodli vrátit tak nemohu osobně posoudit podmínky těch kteří zůstali déle.