Jaké nejšílenější rozkazy jste museli splnit za komunistů během vojny?

Nic o vojně nevíš, k ničemu to nepotřebuješ. Zbytečné plácání. Vojna dělala z kluků chlapy, což dnes velmi chybí.

Zbytečná otázka. Ti, kteří to zažili, odpověď nepotřebují. Ti, kteří na vojně nebyli, nepochopí.

Upravil/a: Emefej

Zbytečná otázka. Odpověď bys nepochopil. Za život ji nepochopíš. Nikdy. Až do smrti. Leda by si na tebe dohrábla tvrdá ruka. Pak ano. Pak bys byl schopen pochopit. A podle toho taky jednat, ptát se a vyjadřovat… Žít.

Já žádné, já jsem nevoják.

Nicméně bavil jsem se o tom se spoustou lidí. S „echt“ bolševikem, „kovaným, z ocele z Donbasu, ukovaným na Kladně pod rudou září“ (nebo tak něco 😅), který zakládal jednotku PS někde u Domažlic. S PTPákem. S úplně obyčejnými „vojcly“, co sloužili v šedesátkách, sedmdesátkách, osmdesátkách, a pokud bych to všecko měl sesumírovat, tak resultát bude asi takový:

Po tom ounoru 48 byla revoluční doba, takže hodně záleželo jestli „občan kněz už přísahal na ústavu“. Prostě: jaký jsi měl třídní původ, jestli jsi byl členem Strany / svazák atp., jak jsi se stavěl k „novým pořádkům“, jako v jakékoli jiné revoluční době.

Nevím, jestli je např. pravda, že pohraničníkům bylo „doporučováno“, aby diversanta raději picli, protože je s tím „méně práce“, a jestli se opravdu diversanti zahrabávali někde na Šumavě, v lese, v pásmu nikoho. Nevím, protože pohraničník ti to neřekne, ten ti to popře a je osoba nedůvěryhodná. „Diversant“, nebo i diversant (byli, jenom propaganda tvrdí, že ne), ti bude vykládat – zase – fantasmagorie a je taky osoba nedůvěryhodná.

Pokud jsi byl v padesátkách „kádr“, dostal jsi se k tankistům, dělostřelcům (bůh války, že?), a ti nejlepší k vnitřní stráži, pohraniční stráži atp. Vojna byla těžká sama o sobě, v padesátkách kolikrát i delší, než dva roky, ale proviant dobrý, výstroj, na tu dobu, taky. Pokud jsi byl na „opačný straně barikády“, tak jsi skončil u PTPků, nebo, v lepším případě, někde u ženistů, či pěchoty. Ale to jsi měl fakt z prdele kliku! Důstojníci prochlastaný póvl, až na výjimky, ubytování někde „v kravině“, mundůry vypadaly kolikrát tak, že si je mužici pletli s Wehrmachtem či Waffen SS. V zimě mundůry nedostatečné.

Ale v 70. a 80. letech se vojna, krom tedy délky a náročnosti přípravy, příliš nelišila od vojny v devadesátkách. Jediným rozdílem bylo, vlastně, to, že – co já vím – dvakrát do měsíce měli vojclové na kulturně – politické světnici nějaké to politické školení mužstva. Na víc stejně nebyl čas.

Proto moc nerozumím tomu, co za „nejšílenější rozkazy“ očekáváš, že mohl dostat takový vojín, svobodní, desátník či četař ( a v padesátkách ještě rotný / staršina) ZVS. Ano, vojna mohla být docela bisarní, zejména v těch padesátkách, ano, někde to opravdu mohlo vypadat tak nějak podobně, jako ve filmu Tankový prapor (1991). Ale jinak? Řadový voják je řadový voják, stačí na to i – pomalu – pomocná škola (samozřejmě, že vojín s pomocnou školou nebude např. spojař), takže armáda stojí na velení a jednoduchých, jasných, rozkazech. Proto i takový VZS u PS nedostával žádné „šílené rozkazy“: prostě byl vycvičen ke strážní službě – jako jakýkoli jiný voják ve stráži. Jako člen hlídky / velitel hlídky měl přidělený úsek, na kterém vykonával strážní službu a měl daný postup, co dělat, když nastane taková nebo taková situace. No a buďto to dělal, nebo to nedělal. A když to dělal, tak to dělal nějak reálně, že ano. Jo, takové ty věci, že dráty, co nás měly chránit před diversanty, byly namířeny dovnitř, nebo že v 70. a 80. letech byla většina diversantů rodiny s dětmi, to zjišťuješ za pochodu a jako řadový voják s tím stejně nic udělat nemůžeš. A u jiného vojska co? No tak znám pár spojařů, co odposlouchávali „západ“. No a co, no, vždyť je to úplně banální: on došel kluk s předpoklady (více či méně reálnými), musel se naučit Morseovu abecedu, s různou vysílačkou, obsluhovat další různou doplňkovou techniku, to bylo náročné. Pak prostě několik hodin denně seděl na cimře, na uších sluchátku, v ruce tužku a přepisoval zachycené zprávy. Čas od času bylo to politické školení mužstva, plus bylo nějaké to cvičení, na které ale oni nejeli na korbě, jak bigoši, ale v autobusu Škoda RTO (vojenském, zeleném 😅), no a k tomu měli vlastní cvičení, že sebrali P V3S, vyjeli s ní do záložního prostoru, tam tu Pragovku zamaskovali, natáhli anténu, postavili si stan a odposlouchávali tam. No a za pár dnů se vrátili zpátky.

Co za „šílené rozkazy“ bys do toho narval, jako? Jasně, ideologický a politický rámec ZVS měla, ale nebyla až tak zpolitisovaná, a až tak bisarní, jak hlásá dnešní propaganda. On takový ženista je ženista, co na tom politicky upravíš? 🤷‍♀️🙃

Na vojně jsem nebyla, doma jsem mívala „umírněného, lidského lampasáka“, zbytečně nebuzeroval. Rozkazy jen ty, které sám obdržel.
A já, ne na vojně, ale:
Žádné, ta přišla až po revoluci, asi od roku 1994 (od zaměstnavatelů, od úřadů, od státního aparátu). 😉

Upravil/a: da ny