Avatar uživatele
anonym

Jaké/které potraviny a všeobecný sortiment se nedal koupit ani sehnat v době komunistického režimu v Československu?

Zajímalo by mě, jaké potraviny a sortiment se v době komunistického režimu v Československu nedal koupit ani sehnat až do roku 1989–1993, kdy přišla demokracie a zánik komunistického režimu a Československa­. Děkuji

Uzamčená otázka

ohodnoťte nejlepší odpověď symbolem palce

Zajímavá 1Pro koho je otázka zajímavá? annas před 2558 dny Sledovat Nahlásit



Nejlepší odpověď
Avatar uživatele
Jiří Bohumil

Odpoveď byla označena jako užitečná

Sehnat se dalo všechno, šlo pouze o cenu a kontakty.
Co se opravdu nedalo běžně koupit, bylo třeba silikonové lepidlo na akvária. Jezdilo se pro něj do NDR.
Pak ještě některá elektronika a spotřební zboží (levnější malé počítače, rádia s normou CCIR, rifle), toto pouze z tuzexu, nebo ze „západu“.
Dále se pak „sháněly“ a „uplácely“, veškeré stavebniny, el.bojlery, instalatérské potřeby, topenařina a pod.
Z opravdu denně potřebných se sháněl „hajzlpapír“ a dámské vložky.
Banány a pomeranče byly pouze občas a vždycky ve frontě.
Ale na OV KSČ je jejich zaměstnanci dostávali častěji a přednostně.
Já, bohužel, zaměstnanec OV nebyl, takže většinou na vánoce a jinak opravdu občas a hlavně pro děti.
Tehdejší nabídka a možnosti se s dnešní dobou nedají opravdu srovnávat.

1 NominaceKdo udělil odpovědi nominaci?anonym Nahlásit

Další odpovědi
Avatar uživatele
Drap

Dalo se sehnat všechno, některé věci ale dost obtížně.

0 Nominace Nahlásit


Avatar uživatele
annas

Pořád se něco shánělo – elektrické spotřebiče, oblečení – prádlo, stavebniny, atd.

Banány a mandarinky jen na Vánoce – bylo třeba vystát frontu, celkově málo zeleniny, ještě kakao, fronty na maso, nejhorší byl nedostatek toaletního papíru a dámských vložek atd.,

Víc si nevzpomínám, banány mně nevadily, nejím je ani v současnosti. Bylo třeba shánět, někdy stát frontu, nebo mít známé v prodejně.

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
Mc Merkurion

… je sice pravda, že se dalo koupit dost >>> ale: buď si musel mít známý, nebo hodně pěněz na úplatky, vystát fronty a pořadníky a i tak toho bylo hodně k nesehnání, ale to by byl dlouhej seznam >>> a kdo tvrdí opak, tak žil asi v jiným státě …

Upravil/a: Mc Merkurion

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
Jan Kunčar

Banány, pomeranče a jiné jižní ovoce bývalo pravidelně ve stáncích na svátek 1.máje. Dokonce k tomu zákazník dostal zadarmo igelitovou tašku(tehdy věc nevídaná.) Důvod to mělo ten, že kdo nese domů dětem dvě tašky ovoce, těžko by se připojoval k možné demonstraci proti režimu.

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
ivzez

Dalo se koupit všechno, shánět se muselo jenom něco.
Některé věci byly k mání jenom určitý den v týdnu.

Toaletní papír a dámské vložky nebyly trvale nedostatkovým zbožím.
Jestli si dobře vzpomínám, šlo o poměrně krátké období po požáru podniku,
v němž se vyráběly.

Víc mi vadilo, že se málokdy (několikrát do roka) dal sehnat Batul → to byl
šetrný prací prášek, v němž bylo možné prát i vyvařovat kojenecké prádlo.

V roce 1989 jsem v Salzburgu poprvé viděla brokolici → vzpomínám, že o ní
někteří Češi mluvili jako o zeleném květáku…

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
anonym

Nedalo se sehnat ovoce,které obsahovalo takové množství pesticidů jako dnes.

0 Nominace Nahlásit


Diskuze k otázce
Avatar uživatele
Emefej

Jiří Bohumil > pro lepidlo Cenusil se nemuselo jezdit do NDR. Stačilo mít známého u Metrostavu (pracovali s ním a čile s ním i obchodovali – vlastní zkušenost).

před 2557 dny Odpovědět Nahlásit
Nový příspěvek