Kdysi jsem byla v Rusku na rekreaci ROH. Na programu byla prohlídka jiného města, už si na detaily nevzpomnám. Cestou zpět se autobus pokazil. Večer jsme měli lístky na cirkusové představení, takže co teď. Řidič sice poruchu opravil, ale před námi daleká zpáteční cesta.. ŘIdič navrh řešení – dojedeme včas, ale nesmíme nikomu prozradit, jakou zvolil trasu. Vezl nás cestou přes vesnice – kolem nás místo obytných domů – zemljanky.

Představení jsme stihli, ale viděli jsem i odvrácenou stranu života – vesnice, kam turisté nesměli. Takže místní zvyklost – turisté museli dodržovat přesné trasy.

Zkušenosti s WC – kvůli nízkému tlaku vody – nebezpečí ucpání – takže na papíry po použití WC sloužily koše. Bez komentáře.

V době ramadánu jsme nocovali poblíž tureckého Pamukkale. Brzičko ráno, ještě za tmy nás probudilo a docela vylekalo hlasité bubnování. Z hotelového okna nebylo nic vidět, a když posléze rachot ustal znovu jsme „zabrali“. Po snídani nám průvodkyně vysvětlila, že takto jsou buzeni tamnější věřící kvůli tomu, aby se pořádně posilnili dříve než vyjde Slunce. Přes den muslimové při ramadánu nejedí, nepijí ani nekouří.

Ačkoli jsem se toulal leckde, místní zvyky mě moc nepřekvapily. Předně – málokde jsem byl tak dlouho, abych je mohl zaznamenat (i u nás jsou např. hody jen jednou za rok). A také mě cizí kraje zajímají, takže leccos jsem věděl dopředu.
Ale přece jen – jedno malé nedorozumnění v průběhu rozhovoru, kdy jsme nemluvili ani jedném společným jazykem a domlouvali se jen přes slovník, málem znamenalo svatbu nebo krevní mstu. Ty tři dny čekání na autobus byly asi nejdelší v mém životě :D

V Řecku z důvodu indispozice kanalizace je třeba použitý hajzlpapír odhodit do koše.
Ignoruji.