Pokud vás zajímá existence, projděte si archív, otázek na podobné téma je mnoho.

https://www.od­povedi.cz/sear­ch?q=existence

Existence je filozofický abstraktní pojem pro to, co se vyskytuje v přítomnosti, ale i v existenci reálné nebo možné. Takže moje skutečnost je reálné, vytvářím si ji ve svém mozku, sděluji slovy to, co jsem pomocí smyslových orgánů zachytila.

Z pohledu filozofie není snadné odpovědět, protože vysvětlení existence se prolíná celým filozofickým učením a souvisí s bytím, jsoucnem, vírou, nicotou či zánikem atd.

1. Věřící člověk podle sv. Augustina může existovat, jak dokazují jeho slova: „Věřím, proto jsem.“
2. Led citovala známá slova filozofa R. Descarta.

Použiji slova filozofa Heideggera, který Descartova slova obrátil: „Jsem, tedy myslím“.

Proto nejenže existuji, vím, že existuji, a proto existuji určitým způsobem.

Podle H. jsem jako člověk vržena do své existence, jsem sama sebou, ale i součástí lidského bytí.

3. Podle teorie solipsismu, která je subjektivní, existuji jen já, moje vědomí, jsem jedinou skutečností, vytvářím sama sebe.

Člověk existuje fyzicky, má tedy učitou formou, jeho obsahem je rozum, tedy je to („věc rozprostraněná“ a „věc myslící“ (res cogitans a res extens.a)

Upravil/a: annas

Cogito, ergo sum
Myslím, teda som
(René Descartes)

Existenci jiných předmětů a lidí předpokládám, protože se mi jeví tak, že existují. Vidím je, dotýkám se jich, můžu s nimi nějak komunikovat nebo manipulovat. Když někam doma postavím např. hrnek, tak je docela spoleh na to, že tam bude do té doby, než ho někdo přemístí. Zdá se, že tedy hrnek existuje, protože jsem schopen ho vnímat. Ovšem úplnou jistotu, že nejde o pouhou fantazii, nemám.
Pokud se obrátím k otázce subjektivní existence, tak tam ta jistota podstatně vyšší. Zatímco u jných lidí nemůžu vědět, jestli myslí a jednají na základě vlastní vůle, nebo jestli jsou nějakým mým snem a představou, tak u sebe jsem si docela jist. Myslím, tedy jsem, takhle to myslel Descartes. S jistotou nevím nic jiného, jen to že jsem. I kdyby neexistovalo moje tělo, tak moje mysl či vědomí existuje zcela jistě a je vcelku lhostejné, jestli sídlí v tomto těle nebo někde jinde.
Nic jiného jisté není, ovšem je velmi praktické předpokládat, že věci jsou právě takové, jak se jeví, jak je vnímám. Je na to docela spoleh a s tímhle přístupem se dá docela pohodlně proplout životem.

Zkrátka vím. A jak ty víš, že já nevím?

Já se viděl ve vodě, na hladině!

Je fakt, že odpovědi typu „led“ nedokazují nic o existenci.

Alan Watts (1915–1973) – anglický filosof, básník a spisovatel minulého století.

• Neexistujete

https://www.y­outube.com/wat­ch?v=8AbJlLWQ6QI

• Existence

https://www.y­outube.com/wat­ch?v=igb4fjxlKGo

Říká se, že nic není takové jaké se zdá a asi to bude pravda. Mozek nám např. z údajů o našem těle do mysli propouští pouze to podstatné a důležité. Určitě má také program dle něhož nám prezentuje prostředí v němž existujeme. Tráva není zelená, ale my ji tak díky mozku takto vidíme, kdežto např. pro včely tato barva není důležitá a proto ji nevnímají.

Upravil/a: dudu

Kdo tvrdí? To jsou jenom pomluvy…

zjentek: „Myslím, ehm..tedy jsem?“ ..teda já už se kolikrát taky přeřek, ale takovou kliku jako René, že z toho nakonec udělaj citát, to sem teda neměl..

Upravil/a: bolak

uz dlouhpo mam podezreni na to, ze vlastne neexistuju

Jak to vím? Sice jsem to nezkoušel, ale znám způsob, který tě přesvědčí.

Jdi před zeď, sundej si ponožky, dej se pod nehet párátko, zvedni se a vší silou kopni do zdi. Stačí?