Je to známý trik, při hledání obvykle kupovaného zboží „objevíte“ a koupíte leccos, co nebylo původně vaším záměrem. Takto si zvyšují tržby.
0 Nominace Nahlásit |
Chvilku bloudím a říkám si – „že já byl minule vožralej??“.
Pak se vzpamatuju, najdu ´informace´, odchytím informantku – a pak ta baba
(na chlapa jsem takto ještě nenarazil) se mnou podle mého papírku (nejsu
Ajzenštááájn, abych si nákup pamatoval) obrazí ten supermárket třeba
třikrát dookola. Dokud nemám, co chci.
Pak poděkuju, rozloučím se (popřeju pěkný den) a jdu ke kase zaplatit.
😉
A nebo to udělám jako ty – naberu košík zboží, které nechci – a
nechám ho veprostřed stát.
0 Nominace Nahlásit |
Jít pro chleba a při zjištění že není, tak si koupit stojánek na noty, to platilo tehdy, když mezi lidmi byly peníze. Dnes si to můžou dovolit Odeesáci a podobní zbohatlíci.
Orwell, ve farmě zvířat věří čemukoliv, co vymyslela vysokoškolská hlava inženýra. V mém případě přišli o mou útratu.
Tohle jde ale praktikovat jen několikrát, pokud se ovšem počet marketů v tvém okolí neblíží limitně nekonečnu 🙂
Pokladní z vedlejšího odbavení mě radila abych volal na informační linku. Za linku důvěry považuji podělení zde. Ne volat vyškoleným kteří mě nepomůžou najít hořčici, papírové kapesníky, sádlo, celer, kari, a pivo. A cibuli mají drahou. Na tak malý nákup nechci běhat obchodem půl hodiny.