Jak se zbavit komunikačních problémů?

Je mi 16 let a chodím na střední školu ale už od 7. třídy mám velké problémy si komunikací s lidmi. Trpím pravděpodobně sociální fobií. Je to od doby kdy jsme se po špatné události v rodině přestěhovali přes rok do jiného města. Ani předtím jsem neměl nějak moc kamarádů ale pár jsem jich měl. Ale co jsem přestoupil na jinou školu jsem prostě nezapadl. Přestal jsem se tam úplně bavit s lidmi, celé přestávky jsem proseděl v lavicích a byl nervozní. Za což mě i šikanovali. A takhle to bylo až do deváté třídy. Když jsem nastoupil na střední školu, myslel jsem si že vše bude lepší a změna prostředí mi pomůže. Ale nestalo se tak. Opět se opakuje stejný scénář jako na základní škole. Nemám žádné kamarády, s nikým se nebavím. Do kolektivu jsem vůbec nezapadl a vypadám jako zvláštní podivín. Nevím vůbec o čem se s lidmi bavit, mezi více lidmi jsem nervozní a když mám ve škole mluvit, například při zkoušení. Tak se červenám a potím. Mám velmi slabý hlas a většinou to dopadne tak, že z ústního zkoušení dostanu pětku i přestože vědomosti učiva mám ale nedokážu si to ústně obhájit. Při písemných pracích přitom dostávám běžně jedničky a dvojky. Učitelé mi ale žádnou úlevu nedají a chápu proč ale připadá mi to nespravedlivé vůči mě. Vím, že se musí držet nějakých tématických plánů ale mohli by mít více soucitu. Jsem z toho všeho už zoufalý a mám těžké deprese. Připadá mi, že se můj stav nezlepšuje. Když jsem o tom zpočátku řekl rodičům tak to nějak neřešili. Prostě mi řekli, že se mám změnit a že to hloupost, protože pro normální lidi není obtížné zapadnou a mluvit. Škola to taky nijak neřeší. Všichni si myslí, že nekomunikuji s lidmi úmyslně. To ale není pravda. Chtěl bych mít kamarády a být normální. Na internetu jsem našel desítky článků jak se zbavit sociální fobie, ale nepřipadá mi, že by mi to pomohlo. Rodiče jsem ale nějak přemluvil aby mě vzali aspon k psychologovi. K tomu jsem ale objednaný až na příští rok. Vím, že tohle není psychologická poradna. Ale taky nechci psychologickou radu. Stojím spíše o nějakou praktickou radu, nějaké vaše zkušenosti jak bych si mohl pomoct. Cokoliv. Vím že je tu pár otázek na podobnou tématiku, ale chtěl bych spíše nějakou individuální radu. Děkuji všem co si to přečtete a odpovíte. A ano vím, že stejně k tomu psychologovi jít musím ale tam se dostanu až za dlouho.