Jak se díváte na smysl výrazu “povinná solidarita”?

Ano, je to hovadina. Solidarita může být pouze dobrovolná. Pokud je to nařízené, už to není solidarita, ale diktát. A to by v demokracii nemělo mít místo.

Slyšel jsem tuto hovadinu již od jistého, ne malého politika. Ale vzápětí jsem se dozvěděl, že nějaký čas budeme mít vyjímku. Co to je vyjímka na solidaritu, solidarita neni ani to, pokud zaplatí z našich daní na někoho určenou částku. Kdo dal politikům mandát rozdávat nesmyslně naše daně, když z nich našinec dostává pramálo. V rozpočtu se s ím nepočítalo tak nás vláda ostrouhá nějak na jiných věcech.

Jen DALŠÍ z nespočetných blábolů prohnilého krachujícího zlodějského systému, který tak nestydatě LŽE, že si už ani do vlastní prolhané držky nevidí! 😕 (mojí oblíbenou perlou je „humanitární bombardování“) Pro mě tedy NIC PŘEKVAPUJÍCÍHO. 😕

BLAHOPŘEJI Pepovi25 k „vysvětlení mandatornosti“ a dovolím si připomenout, že ZÁVAZEK (čili obligace též závazkový právní poměr) znamená vztah mezi dvěma lidmi nebo skupinami, z něhož jedné z nich plyne povinnost v budoucnosti něco dát, udělat, případně nedělat, kdežto druhé naopak oprávnění splnění závazku očekávat, případně i vymáhat… (slovy velkého bratra G.)! To by jako ekonom MĚL vědět. 😉 😁

Ergo – nevím proč ukazuje na novináře, kteří to CHÁPOU SPRÁVNĚ. Mandatorní solidarita=POVINNÁ solidarita. BTW – KDE byla ta „solidarita“, když probíhala tragifraška Covid nebo energetická krize (plyn, abych nechodil daleko do minulosti)? Áááá, to se zrovna NEHODILA, že? Jako se vším v parazitickém zločinném havloidsystému… 😉 😁 😁

Pojem „povinná solidarita“ je samozřejmě protimluv. V souvilosti s migrační reformou se mluvilo především o „fair sharing of responsibility“. Návrh schválený začátkem měsíce používá (jednou) v textu výraz „mandatory solidarity mechanism“ (povinný/závazný mechanismus solidarity) – závazný postup, do kterého vstupuje ta zodpovědnost (politicky ale není vhodné s tímto termínem moc pracovat). Novináři samozřejmě používají jen tu „povinnou solidaritu“ …

Zdroj: https://www.con­silium.europa­.eu/cs/press/press-releases/2023/06/­08/migration-policy-council-reaches-agreement-on-key-asylum-and-migration-laws/

Žádná blbost, je to letitá realita.
Jak se na to dívám?
Jako na povinnost. Nedobrovolnou, nařízenou, danou zákonem.
Jako na letitou, zavedenou praxi, určenou zákonem, v mnoha zemích například:
“… mezigenerační solidaritě, kde zaměstnaní lidé musí věnovat část svých příjmů na platbu do systému sociálního pojištění, z něhož se vyplácí starobní důchodové dávky starým lidem. Nejedná se však o solidaritu v pravém slova smyslu, protože není vzájemná a vymáhá se na základě zákona, takže není dobrovolná."
https://cs.wi­kipedia.org/wi­ki/Solidarita

Našla by se další příklady:
Pokud vlády států rozhodnou „o nás, bez nás“ (zvolenými zástupci/záko­nodárci národem), kam půjdou v rámci jimi určené solidarity finanční prostředky z námi odvedených daní.
Atd. atp.

Upravil/a: da ny

Výraz „povinná (sociální) solidarita“ reflektuje faktický přístup k většině sociálních jistot prakticky už od Bismarcka, opravdu nejde o nějaké novum, nebo o nějaký „komunistický vynález“.

No co, no: každý s trvalým pobytem musí být zdravotně pojištěn, každý zaměstnanec musí šporovat na pensi (starobní, a pro případ invalidity), zatímco ne každý, kdo má hypotéku, ji musí mít pojištěnu pro neschopnost splácet a majitel osobního vozu musí mít zjednáno pojištění zákonné odpovědnosti z provozu vozidla, ale nemusí ho mít pojištěno tzv. havarijně.

In principio ani není podstatné, jak se na ten princip kdo dívá: od toho je to solidarita povinná, že povinná skutečně je, fakticky, nikoli proto, protože to řekla prasečí hlava. Povinná je proto, protože je nezbytně nutná pro fungování naši společnosti.

Jistě, samozřejmě, společnost může fungovat bez jakéhokoli sociálního síta, ovšem taková společnost nevyhnutelně vede k sociálním nepokojům, a v konečném důsledku k revoluci / občanské válce / vládě kartelů (protože oni se postarají, když stát ne! 🤷🏽‍♀️😎), eo ipso, aby společnost fungovala dlouhodobě, co možná nejharmoničtěji a nejstabilněji, je sociální solidarita povinná.

Povinná je, samozřejmě, i na poli mezinárodním: pokud není solidarita na poli mezinárodním (uprchlíci před válkou, před tyranií, pomoc jednoho státu / společenství států státu, který postihla živelná katastrofa, po pádu tyranie, atp.), protože v opačném případě by – sice – byla harmonická společnost uvnitř státu, no ale tu harmonii by, časem, narušili „nuzáci nuzní“ z vnějšku, tak nebo tak, to jest: přímo, jako když táhli Turci, nebo Mongolové, jižní Moravou, plenili kurníky, znásilňovali počestné paní a panny a pálili panství (nebo taky, třeba „Švédi na mostě“! 😲, to nejde – to by Jyřýka🤪 kleplo! 😆😅), no a nebo nepřímo, že by se o ně museli starat naši sousedi, v příčině toho starání by se jejich situace značně zhoršila, neměli by peníze na to koupit od nás RegioŠuk, syrečky a dlaždice na chodníky – třeba, a tím by i naše společnost přišla k úhoně.

Nevím, co bych měl více psát: je to společenskovědní termín, jehož směšování s výrazy jako „milosrdný vrah“ nebo „dobrovolné znásilnění“ plyne akorát z jeho hlubokého nepochopení. Jako vždy je potřeba i vědět, ne si jenom myslet, respektive, nejprve vědět, a pak myslet. Aby nebyl člověk považován – právem – „za císaře pána a jeho rodinu“! 😃

V podrobnostech in Igor Tomeš: Povinná sociální politika, Karolinum 2019.