Jak mluvit s náladovým člověkem ????

Odpoveď byla označena jako užitečná

Počkej si, až bude mít náladu dobrou a řekni mu, že jeho chování se ti nelíbí, řekni mu všechno, co se ti na jeho chování nelíbí, třeba si svoji chybu uvědomí. Těžko se to totiž stane ve chvílí, kdy má „mlhu před očima“ a pokud to není zrovna někdo z rodiny, na kom ti moc záleží, vykašli se na něj a je to.

Je třeba si uvědomit, že náladovost člověka může mít hodně příčin. Třeba nevyspání, starosti, stresy, obavy, strach atd. Někdy ale může člověk změnit náladu bez zjevné příčiny. Měl by si sám uvědomit, jaké jsou důvody pro to, proč s jeho nálada najednou změnila.

Často může být náladovost vnitřně nastavená, dotyčný je velmi citilivý, citový, melancholik. Z tohoto důvodu zmiňovaného často rozhodí maličkost více než jiné. Proto nebrat jeho „úlety“ vážně, čekat až to přejde.

Tolerarnce – někomu pomůže, když se vypovídá, jiný potřebuje klid, dalšímu pomůže kniha, , procházka, někdy třeba vynadání . ..

Trpělivost … nabídnout pomocnou ruku … všechno, co člověk udělá pro druhého, se mu vrátí …

Ochota, ohleduplnost – přiznat, že každý má právo „být jiný“ .

Pokud vás náladovost příliš obtěžuje, navštivte psychologa, poradí. Dotyčný sice svou vlastnost nezmění, ale může změnit své myšlení, přístup k životu atd.

Je třeba, aby si uvědomil, co je v životě důležitější, co vyžadovat od života…

Pokud má dobrou náladu, tak normálně (s tím, že musíme mít ovšem na vědomí, že se snadno vytočí).
Pokud má špatnou náladu, tak pokud možno vůbec, není-li to nezbytně nutné. Znám, to i od svých špatných nálad – bavit se s někým bývá v takových chvílích to poslední, co se mi chce.

Kouří-li, tak nejlépe až po cigáru.

Mluvit zela normalně až do té doby než se u protějšku změní nálada a pak odejít, třeba se nad tím časem zamyslí.

Co je to za debilní dotaz? Už teď mám strach z tvých nálad! Níže si počti, proč se na toto může zeptat jenom pitomec.
Já ti tady „pozvednu náladu“ dvěma podobnejma větama, když budu chtít. A kdo z nás je teď ten náladovej? Máš v tom jasno?
Další věc je ta, že ti jednu a tutéž informaci sdělej dva rozdílní lidé dvěmi způsoby- od jednoho tě to třeba uklidní a od druhýho rozčílí a k tomu jim stačí třeba jen pár genetickejch predispozic, takže třeba vychlastanej hlas a tupej výraz protějšku v dialogu u tebe lehce navodí „náladu“ (ženy tomu říkaj třeba „bolest hlavy“, to je jedno jak). Náladová seš tady pak ty a od toho protějšku to byla spíše přirozenost, než náladovost.
Za všechny příklady si vezmi příspěvek Samby- podle něj ona nikdy „nemá nálady“, zato velice bedlivě pozoruje náladovost druhejch. Někdy, zřejmě zázračně, dokážeme popisovat něco, co sami postrádáme.
Přemýšlela's o de­finici nenáladovýho člověka? Jestli jo tak to napiš do diskuse, třeba si to přečte i Samba ..co ty víš ;)