RQLM
První se zamysli nad tím, jak by se ten pejsek u vás měl. Spoustu psů
si lidi berou divnitř do bytů, ale je to s nimi hodně práce. Musís je
pravidelně venčit, mýt, chodit k doktorovi, vynášet po nich, čistit po
nich, … Nejšťastnější pes je podle mě ten, který bude moct být na
dvorku a běhat celý den, jak bude chtít. Vyhraje si, vyblbne se a pak ať je
klidně doma.
Musíš svoje rodiče trochu chápat, třeba jsou skutečně nějaký důvody,
proč to nejde.
Terryle
Musíš jim nějak dokázat, že se o něj dokážeš postarat a budeš to
dělat, že to nakonec nezbyde na ně. Ono to obnáší hodně práce, není to
jenom hraní s pejskem, když je venku hezky a budeš mít náladu… ale
i chození na procházky v šeredným počasí, utírání louží,
vysávání chlupů (pokud ho budete mít v bytě), koupání, krmení,
číštění misky atd… spousta práce.
Takže pokud ho vážně chceš, je potřeba rodičům ukázat, že to
zvládneš. Takže plnit svoje povinnosti, bez říkání. A třeba si i vzít
na starost nějakou jinou věc doma (třeba i hloupost – zalívání kytek,
vynášení koše) a dělat ji pravidlně, sám, pořád a za všech okolností.
Tím si Ty i rodiče ověří, jestli dokážeš držet slovo. Třeba, když to
uvidí, budou pak ochotní se o pejskovi bavit. Hodně štěstí! :o)
led
Nepíšeš koľko ti je rokov. Treba si uvedomiť, mať psa, znamená
povinnosti na niekoľko rokov (moja mala 18 rokov), aj sebaodriekanie.
Mladý psík je krásna hračka, ale aj tá si vyžaduje veľa pozornosti. Je to
živá bytosť. Má aj svoje nálady, smútok, radosť.Treba chodiť von za
každého počasia, aj keď sa nám nechce.
Rodičom sa nečudujem, že sa bránia, ale vo väčšine takýchto detských
prípadoch celá starosť ostane na nich. Dokáž, že sa mýlim. Začni najprv
v SOS útulku a potom uvidíš.