Zmínil jste K. Havlíčka, takže se zaměřím na jeho „Křest“

Je třeba si uvědomit, jaké názory měl K. Havlíček, v které době žil, jeho pronásledování, souzení, vyhnanství, když vystupoval po r. 18/48 proti rakouské vládě.

Křest sv. Vladimíra – kritika absolutismu jako způsobu vlády i katolické církve. Lépe vynikla tím, že příběh zařadil do dávných dob, když vznikalo v Rusko křesťanství – aktualizoval – kritika rakouské vlády, ironie, výsměch.

Křest je satirická veršovaná skladba, pro jejíž napsání sloužila Havlíčkovi historická událost z carského Ruska, kdy car Vladimír zavrhl pohanského boha Peruna a přijal křesťanství.

Je to travestie na Nestorův Letopis (vlastně parodie, která je velmi ironizována). Právě satirický či ironický Havlíčkův humor slouží ke kritice absolutismu církve. H. se tak vysmívá nejen ruské, ale i rakouské vládě, jejich chybám.

Tomu slouží i jeho jazyk – blízký lidu, stará i moderní slova v jiném kontextu,. Především užité vulgarismy, sarkasmus prohlubují satiru. Nejvýstižněji působí slova z úst boha Peruna, protože jako nejvyššímu představiteli církve, by mu mělo jít o víru, nikoliv o majetek a ovládání lidí.

Kontrast – car Vladimír – zpupný, omezený násilník x bůh Perun – jeho ubohý „sluha“.

Vulgarismy charakterizují postavu., jde o absurdnost, když vulgarismy užívá bůh. Perun – platí „Quod licet Iovi, non licet bovi“. Hřeší ten, kdo by nerměl ..

Projděte si článek
„Několik úvah o obecné češtině a vulgarismech v současné české próze“​ od Josefa Hrabáka – Naše řeč, ročník 45 (1962), číslo 9–10​

Na užití vulgarismů se je nikoliv z pohledu jazykovědy, ale literární vědy.

"V rámci celého díla působí např. vulgarismus v ústech postavy, kterou dobře charakterizuje, docela jinak, než jak by působil v ústech autora, v tzv. řeči autorské.

V autorské řeči pokládám užívání obecné češtiny a vulgarismů za hrubé pohrdání jazykem, které usvědčuje autora spíš z nedbalosti a neznalosti než z nějakého „experimentování“, za které se často skrývá neochota osvojit si základy gramatiky a kterým se nejednou autoři hájí za vlídného souhlasu kritiků. Silná slova, pokud jich není užito funkčně, pokud mají jen provokovat, nejsou dokladem spisovatelské síly, nýbrž laciného siláctví literárních trpaslíčků, kteří házejí aspoň silnými slovy, když jejich představy a umělecké obrazy jsou slaboučké."

http://nase-rec.ujc.cas.cz/ar­chiv.php?art=4920