Oklikou – za všechno může praotec Čech.........­.bohužel mu došly síly a začaly ho ho bolet nohy právě tady.
Tak tedy žijeme na místě,které je citlivým bodem pomalu celé Evropy.To místo a fakt,že nás není zrovna moc – dost specifické.
Z toho vyplývá spousta souvislostí,zjed­nodušeně.....­..příčina=nás­ledek.
Obrovský průser byla Bílá Hora.
Tam to zřejmě začalo. Když někdo cizí,velký,silný a těžký někomu malému, slabému a bezmocnému neustále hamtá s rozkoší po břichu a není kam utéct,co mu zbyde jiného,než humor?
A humor aktuální,reagující na aktuální situaci.

Není náhoda,že v podstatě zmizely vtipy o komunistech­.............­..

Česká povaha a český humor

Luděk Frýbort
http://www.cs-magazin.com/in­dex.php?a=a2004­111032
Doplňuji:
Ráno v den říjnové revoluce přiběhne jeden bolševik za Leninem a říká: „Soudruhu Lenine, průser, budeme muset odložit revoluci o jeden den.“
„Jak to, proč, co se děje?“ ptá se rozespalý Vladimír Iljič.
„No, víš soudruh Dzeržinskij se ráno rozhodl, že pojede na ryby.“ Lenin mávl rukou: „No, to přece… vždyť přece revoluci zvládnem i bez Dzeržinského.“

„Soudruhu Lenine, bez soudruha Dzeržinského jo, ale bez Aurory ne!“

Jsou jich tuny,ale už to „nefrčí“.

Upravil/a: fcoop

Kráľ Karel IV. potreboval peniaze na vedenie vojny. Zvýšil dane. Po nejakom čase zase potreboval peniaze. Poslal radcov medzi ľudí, aby zistil, aká je nálada medzi ľudom. „Národ si robí vtipy a spieva si“ „Zvýšiť dane“ rozhodol kráľ.
Po čase sa situácia zopakovala. Medzi ľuďmi sa ešte stále i keď už menej vtipovalo. „Zvýšiť dane“ rozhodol kráľ.
Prešla zima,v kráľovskej pokladni si myši spravili hniezdo… Ľudia chudobneli, prestali vtipkovať… „Znížiť dane“ rozhodol kráľ a ako dobrý hospodár dal ľuďom prácu: začali stavať Nové město Pražské, budovať hrady a medzi ľudom začali kolovať vtipy o kráľovi Otcovi vlasti a jeho ženách,…
Pokiaľ jestvujú vtipy, aj ťažká situácia sa dá zvládnuť, ak však prestanú, je naozaj zle.

Myslím, že humor jako ´únik´ v „těžkých chvílích“ funguje bez ohledu na národ nebo stát…
😉
Převádění trpké situace na humornou (či její zesměšňování) vylepší její vnímání (i psychiku trpícího).

Už Heydrich nás počastoval „smějící se bestie“ – myslím, že je to pro nás stále typické. Vždy, když se stane průšvih – ať už v politice nebo kdekoli jinde – , vyrojí se u nás okamžitě spousta vtipů na dané téma. Obzvlášť nápadně se tato národní vlastnost ukázala, když se rozběhla ta fáma o „konci světa“ – zatímco svět zachvátila panika, nepřestali jsme vtipkovat ani na toto téma (Baví se dva Mayové: „Ty jo, já mám ten šutr malej, mně se tam ten kalendář vejde jen do roku 2012.“ „Hmm, to jednou někoho pěkně vyděsí.“)

Humor je koření Českého národa. Vždy pomáhal přečkat těžké časy. Přece jenom je ten náš národ malý a navíc ve středu Evropy. V minulosti se přes naše území přehnaly různé útrapy, které jsme si zvykli řešit nenásilně pomocí humoru. Vždyť i naše světově nejznámější česká kniha „Švejk“ to potvrzuje.
Ale náš humor nemají jej rádi všichni. Např. naši politici zlikvidovali před lety „Gumáky“ na TV Nova a vůbec neměli rádi Šimka s Bubílkovou a jejich pořad v TV. A takový pořad dnes strašně chybí.

Nejlepší politický vtip je takový, kterému se ještě po dvaceti letech smějete, až se za mříže popadáte…