Jak je možné,že někteří starší lidé stojí před přechodem pro chodce i půl…

Protože na přechodu jsme si všichni rovni – a není tam lavička, kam by se starci vecpali. Zatímco v autobuse – to je panečku hned jiná hierarchie. Kdo urve fleka – je král! A ten krásný pocit, když si ještě s průkazkou v ruce někdo může na jiného zařvat, či spíš – zvednout ho ze židle…:-))))

vidím, že se tady setkala mladá a starší generace… jen chci podotknout – autobus hází, to je pravda, ale hází stejně tak se starým člověkem jako s mladým.

Ono mladí mají OBČAS taky zdravotní potíže, ale to asi důchodci nechápou. To jsem já pochopila ve chvíli, kdy jsem se s příšernými křečemi v podbřišku, které jsem měla ze zánětu vaječníků (což jsem zjistila až později toho dne v nemocnici) seděla v tramvaji a snažila se zírat do země a při každé křeči kontrolovat svůj výraz v obličeji, a přede mně si stoupla babka, která okamžitě po vyjetí tramvaje ze zastávky začala na můj účet nadávat hlasitě na celou tramvaj, že ti mladí dneska nemají žádné vychování, ani starou bábu nepustí sednout a jak jim jednou bude v jejich věku a jak se tváří že neslyší a nevidí a kdesi cosi.
Za prvé podotýkám, že o dvě místa za mnou byla volná sedačka.
A za druhé jsem se nemohla ani pořádné narovnat při chůzi, jak to pekelně bolelo. Z tramvaje jsem odcházela stylem 1 krok za půl minuty a zlomená v pase. Další hodinou cestu domů autobusem jsem na sedadle spíš proležela než proseděla a při každé díře v silnici se mi do těla vyslala další křeč. Pak jsem si proležela dva týdny v nemocnici.

Takže sorry, ale důchod nedůchod… musím ve většině souhlasit s Damianou, protože ZTP v poloprázdném autobuse už na mě taky vytáhli…

Chodník tolik nehází …

To jsou „zpomalené reakce“ s přihlédnutím k věku. Zvláštní je, že pokud existovaly „socialistické fronty“, tak tam u důchodců naopak docházelo ke zrychlení. Trénuj, chce to mít oči otevřené a odpozorovat, co se dá. Za pár let v důchodu se Ti to bude hodit.
Doplňuji:
Jsem důchodkyně. V autobuse si taky ráda sednu, ale vidím-li někoho se zdravotním problémem, tak ho klidně sednout pustím, ikdyž není ještě v seniorském věku. (Nebo si neodpustím zvednout ze sedadla někoho z mladých, kteří většinou pokukují z okna, jenom aby nemuseli vstát a pustit sednout dříve narozené nebo postižené.)

Upravil/a: anonym

Bože, bože milý barbakane. Jezdíte někdy městským autobusem? Jsem staroun junior a hůlku zatím nepotřebuji,ale při jízdě zdejší dopravou ve stoje nejenže většinou musím stát rozkročen, ale pro sichr se držet oběma rukama. Jinak riskuji, že ze setrvačnosti narazím do spolucestujících nebo někoho zasednu. Pochopitelně velmi záleží na řidiči. Přesto si neodpustím otázku „jak se můžete tak blbě ptát“?!
Doplňuji:
Damiano věřte, že nad Vaším příspěvkem nemohu než konstatovat: „Chce se mně zvracet“.

Upravil/a: dudu

To už tak je. Taky budeš jednou starej a nemocnej.

Tak to je mi záhadou, ale dobré zjištění.
Doplňuji:
Neboj já to tak bral a je mi to zcela jasný. I to jak chodí a když je někde nějaká sleva, tak dokáží i běžet, jen aby tam byli první.
Znám chlápka co má inv. důchod, kartičku ZTP na autě a chodí o holi. Jakmile však někde něco leží, neváhá se ohnout a je-li ta věc větší, že musí použít obě ruce, tak ani hůlku nepotřebuje.

Upravil/a: anonym

no jestli autobusák jezdí stylem brzda-plyn a střídá to jak ponožky,nebo smykem do zatáčky,že se autobus div nepřevrátí, tak se těch staroušům ani nedivím.

Ale na těch přechodech by mohli trochu pohnout, stojí tam kecají a ty nevíš jestli jdou, nejdou,tak jim zastavíš a oni stejně nejdou.Což mi přijde taky divné. Pak je na ně nejlepší podtlakovka v Tatře,to se už pohnou.