Jak chápete japonské přísloví? "Teď, když mám dům spálený na popel, vidím lépe na měsíc.”

Odpoveď byla označena jako užitečná

Podobné máme i v češtině : „Všechno zlé je pro něco dobré.“ I to v otázce i ta skrytá pod jednotlivými body je nutno brát jako léty ověřené pravdy. Často když se nám stane něco nepříjemného, tak význam a pravdu obsaženou v těchto příslovích nevidíme a nedochází nám. Může to trvat i léta, než si to uvědomíme a někdy třeba vůbec nikdy. Podle těchto přísloví je třeba se chovat i v životě. Dobře, i když to zní třeba drsně, tak shořel dům, musím postavit nový, nebo se přestěhovat někam do nájmu. Kdyby tato změna nenastala, nepřišlo by zase něco jiného a život by se odvíjel jinak. Jsou věci a náhody, které nedokážeme ovlivnit, a nic nám nepomůže ke vždy pozitivnímu závěru. Podle toho musíme život i brát a třeba taková nepříjemnost nás může posunout o hodně vpřed, ať už třeba v kariéře, nebo v osobním životě..

Podle mne si člověk ztrátou hmotných věcí uvědomí, že kolem existují věci nehmotné, které nemůže mít, ale může z nich mít radost. Například svit měsíce, teplo slunce, krásná píseň a pod.

Šťastná povaha, proč plakat nad rozlitým mlékem a uhnat si žaludeční vředy? Vždyť Měsíc může být tak krásný…

Upravil/a: Kepler

Já myslím, že je v tom tak trochu ironie, nedivil bych se, kdyby k tomu dodal, že nebyl stejně moc komfortní. Je to také určitý smysl pro nadhled, asi předstíraný.

Jedno Bolkovo přísloví které koluje mezi lidmi (a nekecám) je Jak se to dozvěděli, k.. jedny šikmooké, že mám cihelňu?

Druhé, které nesouvisí s Japonskem, ale navazuje na tučnou otázku, je
Kdo má majetek, stává se majetkem jiných.

• autora neznám.

Nechtěla jsem odpovídat, protože vše podstatné
je v předchozích odpovědích.

Ale zaujala mne Keltova odpověď → také si myslím, že člověka
k nehmotným hodnotám leckdy přivede až ztráta „hmotného“.

Jen bych k nehmotným hodnotám přidala vztahy. Máme-li v takové
chvíli přítele, který by „měsíc“ obdivoval s námi, máme mnohem víc,
než dokud dům ještě stál…