Držíte v dnešní době ještě alespoň občas takzvanou Černou hodinku ?

K popovídání není potřeba černé hodinky, jde to i bez ní.
V mládí to však bývalo běžné, zejména na venkově, kde co chvíli „nešla elektrika“.
Teď jen zcela výjimečně a právě v tom případě. Většinou to ale v nejbližším okolí Brna rozhodně není hodinka.

Dodržujeme, sice nepravidelně, ale dodržujeme. I třeba s lahvinkou vína – ale žádné ožírání.
Pravidelně akorát na táboře při hlídce :o).

Když jsem byla malá držela s babičkou. Vždycky se mi to hrozně líbilo a přemlouvala jsem babičku ať ji spolu držíme. Připadalo mi to mystické povídat si ve tmě. Dneska už ji bohužel nedržíme. Ale chtělo by to možná zase začít.

jen kdyz v noci vypadne proud a ja mam zrovna vybitej mobil…

Občas a o dovolené pravidelně s přáteli, téměř každý den.

Vždycky se to dělalo, když vypadl proud. Svíčky a k tomu povídání čaj a topinky se sýrem. Pamatuji se jak jsem byla hodně vzteklá, když se světlo zase rozsvítilo. Bylo to hezké.
Díky, že jsi to připomněla, vyhodím pojistky…:-)