Odpoveď byla označena jako užitečná

„Bože, dej mi sílu přijmout to, co změnit nemohu,
odvahu změnit to, co změnit mohu

a moudrost jedno od druhého rozeznat“.

Tohle není špatné motto.
Kéž by fungovalo.

Někdy ne…:D

Někdy to vypadá, že životní okolnosti jsou natolik zničující, že z nich není cesta ven. Jenže cesta se pokaždé nějaká najde.
Člověk může být neuvěřitelně zdeptaný, ale pud sebezáchovy by mu měl dát možnost rozlišit, co je v dané chvíli nezbytné udělat, aby se našlo východisko z bezvýchodné situace.
Chce to, nevzdat se. Pokud člověk připustí, že nemůže z bludného kruhu problémů a trápení, je na nejlepší cestě vzdát i svůj život.

Když je člověk ctižádostivý (jako třeba já – hodně) a opravdu chce dosáhnout toho, co si vytyčil jako cíl, tak je to víc než pravděpodobné… Ale musí sám chtít, to je základ. A hlavně se nevzdávat a pořád mít sílu bojovat, když se něco nepovede, jednou se to totiž povede a to vás právě motivuje ještě více zabrat :)

Ano,vždy se snažím vyčerpat všechny možnosti a udělat absolutně všechno,co je v mých silách,aby vše dopadlo co nejlépe!

Kdo chce, hledá způsob, kdo ne, hledá důvod. Tímto se řídím celý život. Je to mnohdy těžké a jsou věci, na které je někdy v důsledku každý úplně sám – i když má kolem sebe několik pomocných rukou a soucitných tváří. Někdy stačí jen nebýt líný, jindy je nutné se přinutit, ale (skoro) všechno se dá přežít, záleží jen na tom, jak silnou touhu po naplnění svého života máš.

Odvaha nebo co? Jaká je jiná možnost? Sebevražda? To přece nemyslíš vážně. K sebevraždě nedochází člověk pokud si uchová zdravý rozum. A zdravý rozum také velí, že ráno je moudřejší večera, takže odpočinek a zase něco překonat. Mnohé věci vypadají hůře než jsou, mnozí lidé události dramatizují, všechno co neumíme se zdá být nepřekonatelné, na co odvaha a síla? Je třeba zdravý rozum. Ten pak udává směr a míru investování. A také co vypustit a jak nabrat sílu. Síla k životu je nám přirozená, ale máme tendenci řídit se nepochopenými a nepřesnými, zdánlivě správnými radami a nápady a ty nás pak táhnou ke dnu.
Když jsem neměla sílu umýt se a jít spát, uvědomila jsem si že stojím v koupelně a nedokáži překonat krok jedna. Pak mi došlo že tak mne to naučila maminka že neumytá nesmím do postele. Nač je takový zákaz? Aby nemusela tak často prát povlečení? Spánek je důležitější a naučila jsem se bod jedna vynechat a padnout jak to na mne přišlo.
Plynule to navazuje na citát Františka z Assisi co uvádí fcoop…

fcoop to není moto ale modlitba Františka z Assisi, a modlitba nefunguje jako linka na pohotovost, je třeba na ni myslet hlavně když nám do bot neteče aby nabrala sílu, protože její síla je v každodenním trpělivém pokračování v daném směru a to pochopitelně funguje.