Dokážete se začíst tak, že nevnímáte své okolí?

Ano,to pak nevidím,nesly­ším,nejím,zají­má mě jen knížka a jak dopadne.

Já nevím jak ostatní, ale u mne je to naprosto normální, mohla bych vložit několik zábavných příhod. Hodně mi to pomohlo, že jsem se mohla učit na zkoušky naprosto kdekoliv, okolí pro mne neexistovalo.:-)

Jistěže se mi to sem tam stane, ale to mě kniha musí opravdu „dostat“. 🙂

Každopádně, při poslechu hudby, nebo jen přemýšlení se mi to stává velmi často..

Ano, najhoršie je, keď je dopravná zácpa, strácam pojem o čase a zrazu autobus odchádza zo zástavky, kde som mala vystúpiť.

jen zamyslet, zaposlouchat do hudby, taky jsem se u rádia učila ve vlaku, už nečtu..

Ano, u dobré knížky to není problém :)

ale zvládám i opak – číst a sledovat bezpečně okolí – když je třeba hlídat děti apod.

Podle vědeckých poznatků platí, že ženy dokáží současně vnímat, vyhodnocovat a rozhodovat o celé řadě podnětů. Pokud usuzuji podle svojí „milované pelargonie“, tato pak vnímá především to co by snad ani nemusela. Např. když vaří v syčícím tlakáči a já si ve vedlejší cimérce nahlas ulevím, slyší vše až do detailů. Naopak nechápe, že pokud zaujatě koukám třeba na hokej, klidně bych neregistroval děje na úrovni exploze atomové bomby vedle v ulici. Popravdě, občas hřeším na svůj úředně potvrzený hendikep a sice, že téměř neslyším na pravé ucho.

Já se ke čtení dostanu jen večer v posteli, takže nemám co vnímat, mám klid …prostě si čtu… až mi spadne knížka , však to mnozí znají, pak i třeba zhasnu lampičku:D:D

když chci tak ano, kdekoliv a kdykoliv…