Odpoveď byla označena jako užitečná

no pokud hledáš radu jak je obejít, tak podle nějakých fyzikálních zákonů (přitažlivost a tak) se na tebe budou lepit, jakmile je budeš řešit v hlavě. Obejít je bude pro tebe velmi, velmi těžké, bude to chtít hromadu odříkání a moudrosti. Ale pokud budeš za každou cenu chtít žít se ženou (ne to co popisuješ), nevěš hlavu, je to možné. Akorát budeš muset projet celý svět a když budeš jeden z těch šťastných, tak ji potkáš. Rozhodně tě to zařadí mezi světové unikáty, které se objevují jen skutečně vyjímečně. Rada zní: nebuď takový dobyvatel těch srdcí, nebo tě to dobije ,)
Doplňuji:
k těm zkušenostem: mám takové, že jim o tebe nijak nejde ..což se ti nebude hodit, až už tě š.kat nebude bavit

Upravil/a: zjentek

Ono to opravdu není jen o ženských, přesně to samé platí i o chlapech. Člověk netuší, zda narazí na dobře utajovaného nemakačenka, zlatokopa, vyžírku, podvodníka, příživníka. Všechno to mám za sebou. Nehledě na pohlavní nemoci či HIV. Takových chlapů běhá až moc po tomto světě. Myslíš si, že máš mít obavy z nových známostí, ale my ženy, se obáváme úplně stejně a proto často žijeme samy, protože se jednoduše bojíme navázat další vztah s úplně neznámým mužem…nezbývá než najít známost, kterou ti známí dohodí anebo zariskovat, nestěhovat si ji hned do bytu, ale minimálně půl roku, lépe jeden rok, oťukávat na různých rande v různých prostředích

Nechápu,proč by se otázka měla týkat spíše mužů.Na „vařené nudli " lze utáhnout kohokoliv.Chlap,lá­kající pěknými slovíčky,salešnými sliby a vyzdvihující své přednosti nemívá ke zlatokopce a lehké děvě daleko. Z hlediska obou pohlaví je nutné si uvědomit,zda partner/ka má být pouze "reprezentačním doplňkem“,nebo osoba sdílející dobré i zlé.Za každou zkušenost se platí…

Doby,kdy špičková hospodyňka skákala přes plot pro peříčko,jsou kde?

Pryč.

Pojem zlatokopka je celkem nový, častěji se začal používat nejspíš někdy v devadesátých letech. A vypadá to, jako by se zlatokopectví dnes věnovala snad každá druhá dívka. Vážně už dnešní slečny nesní o princi na bílém koni, který je zahrne láskou, ale o princi, který místo citů bude rozdávat drahé šperky, značkové oblečení a luxusní auta?

„Dnes je dívek, které upřednostňují především hmotné statky, asi skutečně více než třeba před dvaceti lety. Tehdy totiž bylo pár papalášů, jinak ale byli bohatí muži tak trochu nedostatkové zboží. Dnes je ale takových mužů celkem dost, takže je logické, že i část žen se tímto směrem vykrystalizovala,“ vysvětluje psycholožka Anita Michajluková z Centra zvyšování psychické odolnosti. Jednoduše řečeno, čím méně bohatých a úspěšných mužů bylo, tím méně bylo zlatokopek. Jako se vším je to otázka nabídky a poptávky. (Net)

Ono je to i o tom,jak jsou Matkou Přírodou rozdělené funkce mezi mužem a ženou.
Stručně – muž byl a je lovec – tehdy nosil domů mamuty,dnes prachy.Dále čestná funkce rozsévač semene. (Zachování druhu)
Žena – starost o jeskyni,natřásání vydělaných kožišin,oheň atd. Hlavní role – potomci.
(Zachování druhu)

I tenkrát věnovaly ženy víc pozornosti muži,který nosil domů mamuty,než tomu,který přinesl nějakého utrápeného hlodavce. To je zase varianta „Přirozeného výběru“.

Rada? Nos domů hlodavce,žádná zlatokopka si tě nevšimne.

Je to prostě přirozené ----------malinko eklhaft ----------------- ale s tím se nedá nic dělat.

Mimochodem – muži jako takoví – jsou všechno možné,ale Mirkové Dušínové to určitě nejsou. Je to 1:1.

Vyhnout se jim. Jiná, rozumná rada není.

Zdaleka to není problém jenopm vás mužů. Problém ovbšem je, že pro prodejnou ženskou máte pojmenování „k..va“ a když se jednmá o prodejného chlapa, tak to nemůže být nic horšího než „prostitut“. Takovéhle típky snažící se o vlastní pohodlí a zabezpečení na hraně zákona známe i z minulosti. Jsou to příživníci a sňatkoví podvodníci. Dnes se jen poněkud „upravil“ název pro jejich zájmové skupiny.
Mohu ti říct, že ani maximální obezřetnost tě nemusí nutně ochránit před pokusy takových jedinců. Výborná je možnost ochrany svého majetku předmanželskou smlouvou. A platí to opravdu oboustranně.
Nejjednodušší by bylo takového prevíta odhalit hned zpočátku. Jenže když je člověk zamilovaný, tak nevnímá realitu. Až mu spadnou klapky z očí, tak je většinou pozdě. Chce to prostě myslet a vnímat, co se kolem děje. Dávat si pozor na varovné signály a seznamovat se radějmi blíže s lidmi, které alespoň trochu známe a o nichž je možné získat bližší informace.