Odpoveď byla označena jako užitečná

»Jak by měl být (proslov) dlouhý, je-li sukně tak krátká,
že sotva začíná?«
V takovém případě by měl proslov skončit, sotva začal.

S citátem pana Churchila nesouhlasím,
dobrý proslov by neměl nic zakrývat (skrývat).

Podle mne je potřeba věci (problémy) nejen umět pojmenovat,
ale (idálně) přicházet i s (několika) návrhy jejich řešení.

1)
Nedá. Na veřejnosti se nedá naučit nic.
Před veřejnost je potřeba přicházet dobře připraven.

2)
Jsem pro.
Jako prvního bych nechala p. Gerharda Branstnera
pronést alespoň půlhodinový proslov.

Proslov by se neměl měřit časem, ale obsahem.
Je-li potřeba toho probrat (sdělit veřejnosti více),
nemělo by smysl něco přeskočit, jen aby se proslov zkrátil.

_______

Aforismy mám ráda, ale většinou už jen reagují
na něco, co nemáme my ani autoři šanci změnit.

Dnes se mluví a píše o potřebě změny školství, obsahu učiva, děti se
„nemají biflovat vědomosti, které jim k ničemu nebudou“, etc., etc.

Já bych naopak byla pro návrat k některým staletími ověřeným modelům.

V dnešní škole mi chybí základy filozofie, morálky, psychologie, chybí výuka
stylistiky, rétorika, … děti nevidí souvislosti, neumějí logicky myslet, …

Získají-li děti ve škole dostatek vědomostí, budou se v budoucnu umět
„poprat“ i s problémy, na něž je dnešní škola připravit nedokáže, protože
je zatím nikdo nezná.

Myslím, že už jsem tu zmínila příklad výuky cizích jazyků.
Moje dcera dokázala po dvou letech výuky angličtiny pohovořit ± 30 minut
o neexistujícím živočichu, ale neuměla si půjčit potřebnou věc, …
(Ovšem hrozně ji to bavilo. Angličtinu pak doháněla před zkouškou na VŠ.)

Upravil/a: ivzez

S dobrým proslovem je vždy problém. Je jich jaksi poskrovnu a člověk na žádný takový hned tak nenarazí.
„Dobrý proslov by měl být jako dámská sukně: dost dlouhý, aby zakryl subjekt, a dost krátký, aby vzbudil zájem.“ je jistě pravdivé v přeneseném slova smyslu. Druhou část nelze brát doslova. I dobrá sukně musí mít svou určitou délku. Jinak ji nemůžeme označit za dobrou, a žádná dáma by se v takové podměrečné do společnosti nevydala.

1. Naučit se jistě dá a občas něco podobného můžeme zaslechnout i od našich politiků.
2. Zavedení takového zákona by alespoň v některých případech mohlo prospět.

   Proslovy jsou zřejmě již dlouholetou bolestí našeho státu. Hlavní problém osobně vidím v tom, že se u nás nikde nevyučuje pořádně rétorika. Dost často se rádoby proslov zvrhne v nic neříkající tlachání.