Dnes jsem najezdila nekolik stovek km. Napadlo me : Jaky mate vztah ke svemu autu ? Berete ho jako clena rodiny , nebo..

Firemní jako provozní prostředek, privátní jako významný a důležitý doplněk se zvláštním zacházením.
Ale určující je heslo – auto má sloužit uživateli a ne naopak.

Já svoje auto jednoznačně miluju!
Nesloužím mu, nelítám kolem něj, nešperkuju ho spoilery… ale po delší cestě jsem mu vděčná, že nás spolehlivě dovezlo zpět.
Vlastní (jen moje!) auto, které stojí před domem a čeká, až budu chtít někam jet – to je pro mne takový symbol svobody.
Neumím si to představit, že bych se o auto dohadovala s manželem, nebo že bych vůbec neřídila!
(Ve městě jsem žila bez auta, jen občas jsem si půjčila firemní na větší nákup nebo cestu k rodičům… Na naší vsi už ale bez auta ani ránu!)

No já dneska taky a no dovol kus plechu??????Co tě nemá ,to by mě v životě nenapadlo, je to moje žabička zelená.
A my spolu cestujeme a nezradíme se.

Dokud jsem auto měl, bral jsem ho jako dražší „doplněk“ k životu, ale málem jsem zapomněl chodit pěšky. Jako členy rodiny jsem bral spíše pavouky 😁.
Teď auto nemám a nechybí. (Pavóci by chyběli) 😁

Dnes se auto musí brát jako nezbytný doplněk k životu. Bohužel. Dříve se mohlo cestovat hromadnou dopravou. Dnes už se člověk bez auta pomalu nikam nedostane. A proto je auto také tak bráno – jako další člen rodiny. A panečku, jak najednou nám náš miláček chybí a jak se nám stýská po pohodlí, když si najednou postaví tu svojí plechovou hlavu a nechce poslouchat.

až budu svoje autíčko mít, tak to bude jednoznačně člen rodiny! :)