Nejlepší odpověď
No, nejprve by bylo vhodné definovat, kde ten byt je (myslím jurisdikce), tedy, podle čího práva se bude spor rozhodovat.
Pak by bylo vhodné popsat status praesens:
- ten byt je jak velký? Jak je věcné břemeno vymezeno: pouze jako právo byt užívat, nebo jako právo užívat celý byt, nebo jak? Je vymezeno, co se bytem rozumí, a co ne?
- nájemní smlouvu jsi viděl? Je v ní definováno užívací právo k celému bytu, nebo jenom jeho části?
Až pak by se dalo do celé situace vnést světlo objektivity.
Buď jak buď, najdi si dobrého advokáta, který se tomuto právu věnuje, nečekej zázraky a obrň se trpělivostí. On bude muset obeslat nájemníka, dceru, a následně podat žalobu, ale nikoli na nájemníka, ale na dceru.
Protože nájemník je in bonae fidei, tak soud ho rozhodně nevystěhuje „na ulici“, tohle bude dost komplikovaná situace, hodně bude záležet na „paličatosti“ dcery, jestli bude se soudem spolupracovat, nebo jenom na oko, nebo vůbec. Protože ve sporu figurují práva nabytá v dobré víře, nelze to, jak soud rozhodne, dopředu praesumovat, všecko bude odviset od mnoha proměnných, majetkových poměrů a jiných možností nájemníka, od toho, jestli mu bude náhradní bydlení zajišťovat dcera, Ty, nebo až soud donucováním dcery, zda dcera dobrovolně splní, co jí bude ukládat rozsudek v moci práva, nebo bude nutno přistoupit k výkonu rozhodnutí exekucí, etc. etc. etc.
Jistě pochopíš, že na základě takto kusého popisu Ti nikdo přesnější informace nedá, a „co máš dělat“ už vůbec ne: dělej si, co uznáš za vhodné.
| 0 Nominace Nahlásit |
Další odpovědi
Obecně: domluvit se s dcerou, jako majitelka má právo nájemní smlouvu
změnit nebo ukončit.
Mimochodem proč jste to neřešil, když se nájemník nastěhoval, resp. jaká
byla tehdy domluva? Byl jste v bytě po celou dobu a nájemník vám nevadil a
teď najednou vadí? Prostě víc otázek, než aby šlo smysluplně
odpovědět …
| 0 Nominace Nahlásit |
To máš pravdu, ale – na rovinu – napsat byt na někoho s (vágním) věcným břemenem může jenom blbec. Dá se to řešit kulantněji, založením trustu, který si budeš spravovat sama až do smrti, a po smrti se stane jeho „správcem“ ten, koho zůstavíš, a protože trust je samostatnou, svébytnou, osobou sui juris, tak tím můžeš velmi jednoduše vydědit, koho chceš, podle zásady „není člověk, není problém“, prostě není majetek, není dědictví.
Jenže založení trustu je pro laika výdaj tak Kč 50,000.00 – Kč 100,000.00, sám si to neudělá. Taky to chce myslet na zadní vrátka, tj. na situaci, ve které je správce trustu např. nesvéprávný, v kóma etc. etc. Úplně bez risika to také není, ale je to menší risiko, než tohle.
U nás, nebo spíš poblíž, byl bývalý StBák, který si podobným přístupem zajišťoval levné byty na kšeft: vytipoval si opuštěné důchodce, mazal jim med kolem huby, pomohl jim opravit v bytě, co potřebovali, a za tašku hrušek (občanská výpomoc), no a pak jim nabídl nějakých sto, dva sta, tři sta tisíc, že jim bude takhle pomáhat, ještě jim dá ty peníze, oni mu přepíší byt, ale, samozřejmě, s věcným břemenem, že jim, tedy, nic nehrozí, protože do smrti budou moci ten byt užívat.
Jakmile podepsali, tak on chvíli pokračoval, a pak, že bude byt rekonstruovat. Samozřejmě, ti, často dementní (říkám: vybíral si), důchodci neví, že mají v takovém případě nárok na náhradní byt atp., no a on je takhle vyštípal (Na samotě u lesa: když je tam voda, tak oni se víc bojí), že, protože v zimě měnil radiátory a okna, třeba. A pak byt střelil, tehdy, za 1.5m.
Život není krásný.
- Kdy je vhodné podat návrh na osobní bankrot? (3 odpovědi)
- Co vše se dá započítat jako náklady spojené s reklamací? (3 odpovědi)
- Může přejít dluh z rodičů na dítě za jejich života? (5 odpovědí)
- Co se stane, když je dědic v exekuci a zdědí nemovitost, na které je zástavní právo smluvní? (2 odpovědi)
- Platí ještě nárok na dědictví po prarodičích? (2 odpovědi)