Odpoveď byla označena jako užitečná

Nelze stanovit vzdálenost, u každého je to jiné. Každý máme jiné myšlení a jiné city. Pro někoho neni vzdálenost omezena délkou, jiný už za humny zapomíná.
1, Opět to nemusí být pravdivé pro všechny. Pro někoho neni vzdálenost překážkou a ani nemusí žádný test dělat.
2, Myslím, že ano. Skutečně to tak je. Kdo chce, tak hledá cestu stále.
3.Ano, ale platí pouze pro ty, kteří se dívat umí a z toho co vidí se dokáže poučit.

Asi jak kdy. Kdysi jsem četl něco jako: „Láska a odloučení jsou jako vítr a oheň. Slabý oheň uhasí, silný rozdmýchá.“

To záleží na topologii daného prostoru, řekl bych. ;) :) :D ;)

1. O „vztahu na dálku“ mám podobné mínění jako o „virtuálním bifteku“ – fakticky bezva, ale o ničem! ;) :D :D
2. Řekl bych, že to platí i o lidech, kteří nechtějí zůstat ve vašem životě – třeba když zabloudí. ;) :)

Ke Konfuciovi – myslím, že to platí. Někdy je ale to udržení si odstupu ZATRACENĚ TĚŽKÉ! :D :D :D

Onen se musí oddělit a jít svou cestou. Havránek 2. Ti lidé zůstávají, protože si našli svou cestu. Havránek bod 1. Verze 01. Nemůže být testem. Test bývá až polidštěně mytí oken.
Kdo z dálky čumí, nechť si pije svoje.
Jakýkoliv člověk může být odejit. Najdou se lidičky se společným údělem, ztratit se. Moje se neztratily. Mě se podařilo. Už může být vzdálen. Hlavní je, že funguje. Jiný případ, kdy se zde uváděný ztrácí, nelze jej směřovat, je pod jakousi cizí, sviňskou neadaptující svoločí, je pak pozdě. Kubus si něco chtěl dokázat. Třeba se slovními hříčkami. Jinak neměl ani metr. Možná pero v místní hospodě. S. K. Neumann má pomníček nahoře na Hádeckých planinách. Je tam nádhero. Rozhled pod stromy, které jako by rostly z ráje. Lze se tam dostat z Velké Klajdovky nebo z Obřan, když půjdete po cestě vlevo podél řeky Svitavy. Dnes už obě cesty stojí za prd. Ta moje pravá věčně zablácená byla snězena finančním posunem vbrukou JM ROP. Asfalt. Píseň z lesů, vod a strání už není tím, co učarovalo zpěváka. Vlastně na této stezce S K Neumanna nepotkáte to, co jsem napsal v poezii z r 1988. To pohádkové kouzlo tam již zmizelo.
Ať se vzdálí, jehoť cesta. Ovšem nekříží mou cestu, abych byl omráčen a sledovat šílenosti.

Někdy jsou lidi spolu, ale daleko od sebe. Vlastně úplně blízko nejsou nikdy, snad jen v bolesti. Nějaký citát: „Můžete s někým jíst a pít, hovořit a smát se, užívat si spolu života, ale skutečné přátelství nastane, až spolu budete plakat.“) Obecně ale být moc odloučeni je na nic. Básník Jan Zahradníček strávil život po komunistických vězeních, odloučen od rodiny, a když ho pustili, brzy s podlomeným zdravím zemřel (v sanitce, na tom místě poblíž Rudíkova má pomník). Takových bylo víc.
Odstup, nadhled či перспектива, горизонт, je výborná věc. Trochu rozporuplně na mě působí ruská písnička, co jsem zrovna slyšel, s nádherným textem, ale s větším odstupem by to měli mnohem snazší, jak bych jim to přál:
https://www.y­outube.com/wat­ch?v=liAvR6As68o