Co za následek může mít skutečnost, že Západ si v minulosti neprošel komunistickou totalitou?

Nejde o rudnutí. Ale oni tam na Západě nemají vyvinutý ten „čich“ na totalitní praktiky. Různé omezování osobní svobody, kterého my jsme se s úlevou zbavili v roce 1989 tam teď někdy zavádějí jako velmi pokrokové.

Ten už rudý je, jedna jeho podoba je výrazně zelená. Stačí se podívat na bruselské politbyro. V USA vladnou Demokraté, kteří nenávidí demokracii. Stále se někdo na Západě pokouší zavádět plošná opatření a kolektivismus, a netolerovat různost názorů. Nepochopili, že socialismus nefunguje, a je vidět, jak to nezvládají a čím dal víc regulují, dotují a trestají. Když se začne regulovat a přerozdělovat a dirigovat, návrat ke svobodě už není možný.

Udeřils hřebíček na hlavičku- „západ začne rudnout“.

Západ se dopustil HRUBÉ CHYBY tím že nás „zachránil“ od komunismu. Nemá sebemenší tušení, jaký si tím na sebe upletl bič. Naše povahy totiž nelze zahubit. Hluboko zakořeněné „sociální“ svinstvo v nás brzy proleze celým imperialistickým západem skrz na skrz! Kdo je zde vítěz a kdo poražený? 🤷‍♂️

Povšimni si, že „východní“ maminky dodnes vychovávají své miminko ve smyslu, že bude milováno CELÝM ŠIRÝM SVĚTEM. Domníváš se, že imperialistická miminka toto znají? He? 🤷‍♂️

Měli štěstí, určitě by je to přibrzdilo ve vývoji. Komunismus podporoval kolektivní myšlení, rozhodování (mohl jsi být proti, ale musel jsi souhlasit „proti tomu“ 😁).

Nasledkem je, ze jejich mlada generace, ktera zna komunismus jenom z internetu nebo z vypraveni, ho propaguje. Vubec nevedi, o cem mluvi. Spis se delaji zajimavymi.

On ten régime ale takový nebyl. Nebo nebyl: byl a nebyl, dobře, tak to vysvětlíme takto:

Jestli je to revoluce zelená, křesťanská, fašistická, republikánská, nebo jiná, je dokonale nepodstatné, všecko funguje podle stejného mustru:

Musí se vytvořit společenské klima, aby byl příhodný čas páchat revoluci.

Co stálo za křesťanskou revolucí se můžeme pouze domnívat, protože historiografie 1. – 4. století není tak exaktně ustanovena, abychom to mohli vědět. Ale co stálo za republikánskou revolucí ve Francii, to víme docela přesně:

celkový nihilismus a úpadek vysoké šlechty. Docela populární formou to illustruje film Les visiteurs 3: La révolution (2016), a la „nosit dlouhé punčochy je pro slečinky“. Affairy stylu Jeanne de Valois-Saint-Rémy La Motte & affaira s náhrdelníkem. Nebo Le Petit Trianon. Absolutně neschopný král (když vládl, v letech 1790 – 1792, jako konstitučně omezený král Francouzů, veškeré problémy „řešil“ tak, že šel do dílny vyrábět zámky), který, k tomu všemu, ještě neměl žádné metresy (protože byl moc nábožný a celkově nebyl na ženské), takže na Marii Antonii byla upínána až nevhodně velká pozornost. Zastaralý systém, který neodpovídal situaci v té době: nerovnost v přístupu prakticky ke všemu, neosvícenský soudní systém, a tak by šlo pokračovat do nekonečna.

Vyřešila něco z toho revoluce? Samozřejmě, že nevyřešila. Jenom vznikl chaos. Tekly potoky krve, hledal se „třídní nepřítel“, dělaly se monstrprocesy, a tak by šlo pokračovat. Někdo považuje za konec francouzské revoluce thermidorský převrat z 9. thermidoru II (27. července 1794), já bych ho označil spíše za začátek konce totality, která, společně s revolucí, skončila s koncem direktoriátu a Rady pěti set 18. brumairu VII (9. listopadu 1799), tj. se vznikem vlády tří prozatímních konsulů & konsulátu (Napoleon).

S bolševickou revolucí u nás je to ale podobné: v roce 1953 natáhl brka soudruh Stalin, a za počátek konce bolševické revoluce lze považovat odsouzení kultu osobnosti na 20. sjezdu KSSS 14. února 1956. Pomalu se zavíraly Lagery, „samovolná“ přiznání činců „na domečku“, nebo i jinde, nebyla tak „fysicky náročná“ pro vyšetřující orgány, poslední popravený z politických důvodů byl Vladivoj Tomek 17. listopadu 1960. Na začátku 60. let, paradoxně, politicky zavřených přibylo, ale nebyli mučeni, ani popravováni. Pak byl rok 68, to víme, to za námi přišli na soudružskou návštěvu, na 1× dočasně, sovětští vojáci, a na skok se přišli podívat i vojáci z DDR, Polska a jiných spřátelených zemí, no a dál už to známe.

O totalitě tak můžeme mluvit, zhruba, do toho roku 1960 – 1961, pak tu byl stát s, více či méně, totalitářskými tendencemi, ale totalita nikoli. Ono když se ČSSR v letech 1970 – 1989 zkoumá sine ira et studio, vychází se z faktů, ne propagandy jedné, či druhé strany, tak nevychází nijak výrazně hůř, než imperialisticko-kapitalistický zá­pad.

Nenapadá mne proto, proč by nezažití jedné revoluce, a jejich následků, mělo mít nějaký významný vliv na západní společnost. Dějiny ukazují, že lidé jsou v zásadě nepoučitelní: Tvá představa o ČSSR může být leda vyčtená, má představa je velmi, velmi kusá, vycházející prostě z toho, že když to skončilo, tak mi bylo 5–6 roků, no a kterou mladou generaci zajímaly rady generace starší? Žádnou, to jenom „dědci“ si myslí, že o ty jejich kydy někdo stojí. Nestojí, tak bylo, je a bude.

Takže, i kdyby to někdo líčil mladým v sebebarvitějším podání, a i kdyby mladí pochopili tu bisarnost a hrůznost, tak ale oni, jsouce opilí tím mládím, budou beztak věřit tomu, že oni to udělají lépe.

To by muselo lidstvo pochopit, že egalitářství je jeho zhouba, žádná revoluce nikdy k ničemu dobrému nebyla, a tak není ani potřeba. Ale to je asi opravdu taková utopie, že se toho „neobávám“. 🙂