Co to pro vás znamená milovat?

Vůbec o tom takhle neuvažuju – když miluju, tak prostě miluju a nepotřebuju k tomu žádný důvody, žádný definice, žádný přemýšlení. A vůli s odhodláním bych do toho asi nemíchala už vůbec :) Láska vzniká sama od sebe – a tam, kde není, nepomůže ani sebesilnější vůle.
Souhlasím ale s tím, že o lásku (vztah) je potřeba pečovat-protože stejně náhle, jak láska umí přijít, dokáže i odejít. Odejde, když jí to dovolíte, odejde, když si jí dostatečně nevážíte a berete ji jako samozřejmost, něco, co máte „jistý“.
Tuším, že některý (hlavně) dámy mě za to asi zakousnou, ale říct to musím :) Mám zkrátka ten názor, že i když vám partner lidově řečeno „zahne“, není to jen jeho vina, ale vina vás obou. Asi mu ve vztahu něco chybělo, možná se nudil…čert ví. Dřív, než se žena pustí do hysterických scén a výčitek, asi by se měla zamyslet, PROČ se to stalo. Měla by si udělat takový malý introspektivní výlet a popřemýšlet, jestli náhodou k té nevěře nedala (nevědomky) podnět ona sama. Chlapi jsou zvláštní stvoření, pro nás ženský je někdy nepochopitelný, co všechno se jim honí hlavou, co všechno je může motivovat k nevěře…Myslím si ale, že pokud chlapovi ve vztahu nic nechybí, nemá důvod hledat „štěstí“ jinde. Chlapi možná jsou zvláštní, ale blbci teda rozhodně ne 😉

Já bych lásku definovala jako stav, kdy najednou přestáváte existovat VY a VAŠE štěstí – a středobodem vašeho života je najednou štěstí partnerovo. ZA KAŽDOU CENU. Myslím si, že práva láska je o tom být schopen obětovat vlastní štěstí pro štěstí toho, koho milujete. Řeknu třeba příklad: někoho moc milujete – a vaše city jsou opětovány. Zdá se to být jako ideální situace. Jenže vy kdesi v hloubi duše cítíte, že pro něj nejste „ta pravá“. Víte o svých chybách, víte že on má „na víc“, že si zaslouží někoho „lepšího“. Prostě to VÍTE, cítíte… A víte, že případný vztah by postupně udělal nešťastnými vás oba: prvně jeho, protože by zjistil, že nenaplňujete jeho představy o „ideální“ partnerce.. A posléze i vás, protože byste viděla, jak se partner ve vztahu s vámi trápí. Není nic, co byste si přála víc, než být s ním až do konce života…ale říkáte si, že nesmíte být sobec. Nesmíte myslet na to, co je dobrý pro vás – ale co je dobrý pro něj (příp. pro oba). Takže až za vámi vaše láska příště přijde a začne se vyznávat ze svých citů, místo abyste mu skočila kolem krku a řekla „ANO“, sehrajete klasickou scénu o tom, že ho sice máte ráda, ale jen jako kamaráda a že by vám to spolu fungovat nemohlo. Bla bla bla, kecy kecy kecy. Vy ale víte, že takhle je to nejlepší. Víte, že on se za chvilku z odmítnutí otřepe a najde si jinou, která mu bude moct dát to, co vy ne: štěstí. TOTO je podle mě pravá láska. Pravá, čistá, nesobecká.
Má ale taky (bohužel) jedno negativum: přívlastek NENAPLNĚNÁ.

milovat znamená mít rád s chybami i bez nich , jen tak lze milovat naplno .
Láska se musí přiživovat, krmit jako kytička jen pak vydrží a vzkvétá.

Ztotožňuji se stímto citátem,autora neznám:

Milovat neznamená jen mít rád,
milovat je věřit a pravdu znát,
milovat je odpustit a znovu podat ruce,
milovat je rozdělit duši i srdce.

všechno.

prostě všechno všechno všechno všechno všechno.

Láska je podstata existence, asi každý po ní touží, byť třeba to někdo nepřizná. Kdybych v ni nevěřil, pak jako bych nebyl. Lásku ale neomezuji jen na cit mezi milenci.

Běžet bosky orosenou travou,smát se -ach tak bláznivě,nevěda čemu,obvykle se běhává vstříc východu Slunce.Ovšem západ se nevylučuje.
Ten jasný,zvonivý smích (je nutné mít zvrácenou hlavu k jasné obloze bez mráčků)vychází odněkud z hloubek bytosti a je to vlastně princip Papiňáku – takový očistný proces,jinak bychom se z přemíry nevýslovného štěstí mohli – dobrá – zalknout.
Doporučuje se držet se za ruce.Běhává se tak dlouho,dokud síly stačí,nebo na nás nevlítne majitel pozemků.
Dřív byly páry šťastných lidí složeny z jedinců opačného pohlaví,to dnes není nutné.
Také se běhávalo výlučně ve dvojici,to už také neplatí.