Co si myslíte o výroku?

Ze svých životních zkušeností jsem přesvědčen, že si člověk musí pomoci hlavně sám. Většinou má oporu ve vlastní rodině, ale bohužel ani to neplatí vždy.

Tomuto výroku rozumím tak, že když už jsem se na to dno dostala, nesmím té špatné situaci podléhat, ale nějak se nad ní povznést a snažit se, abych se dostala zase nahoru.

K Vaší druhé části otázky. Ano, myslím, že pokud se člověk snaží a není omezen nemocí, vždycky bude lépe.
Většinou si pomáhám nakonec sama, ale přátelé mě navedou. Bez blížních to prostě nejde.

Tento výrok chápu tak, že když je člověk „na dně“, má instinktivní snahu se z toho „dna“ pozvednout, proto metafora „hledět vzhůru“.

Neco na tom je, protoze dokud clovek klesa, leckdy to ani sam nezaregistruje. A to dno je v mnoha pripadech mozna i osvobozujici v tom, ze hur uz byt nemuze a nastava cas zase stoupat. Pak je na kazdem, jak je silny, aby se odrazil. I pres veskerou snahu okoli, je to hlavne on sam, kdo musi chtit bojovat.

Cestu si musíš nájsť sám…

Já se začnu modlit a prosit o pomoc, to pomáhá, alespoň mně.