Staré pořekadlo, jehož základem je slovo šproch. Je již uvedené se Staročeském slovníku a bylo přejato z z německého nářečního Sproch ve významu " průpověď, promluva, žert, úšklebek , později i pomluva". Exstiovali tzv. šproché(ý)ři, „obor šprochéřství“ – žertovalo se o různých jevech = žertéři.

Příkladem původního význanu jsou „Vajovské šprochy od Jošta z Rožmberka (16. st.), jimiž duchaplně napomínal krále Ferdinanda. “

Dnes se stále objevují šprochy v původním významu = aforismy jako stručné vtipné výroky, které využívají ironie. Mám ráda aforismy např. PhDr. J. Sobotky. Uvedu ten, který se vztahuje k tématu.

„Při příležitosti 50. výročí vzniku našich novin vydáme zvláštní číslo. Bude obsahovat pouze pravdu. “

Takže je to šproch, jemuž se dá věřit? Je v něm pravda, i když podaná s ironií? Vždyť v bulvárním tisku se objevují zaručené subjektivní pravdy, bohužel pravdy „ořezané“, zkreslené.

Dnes se šproch stal většinou pomluvou. Ta se šíří velmi rychle, zkresluje, ale j pro mnohé je to zaručená informace … Pravda je např. to, ,že existuje osoba xxx a že natáčela film… k tomu se dodá něco navíc a „šproch“ jako pomluva se šíří .. Bohužel, přece Blesk a jedna paní povídaly… .

Hloupé to možná je, ale dost často to tak v životě bývá.

Těžko říci. Někdy má „šproch“ reálný základ, ale hlavně v bulváru určitě nemá. 🙂

I na tomto šprochu bude pravdy trochu.