Určitě je návodů hodně. Kdysi jsem se snažila propojovat obě hemisféry. Např. spojovala jsem čísla s předmětem nebo podobností.

Používala jsem mnemotechnické pomůcky. Třeba opery Bedřicha Smetany – Braprodali dvě hutačervi.. Uměla jsem i Dvořákovy, ale ty už si všechny nepamatuji. .

Nebo čísla 150 – 0 rybník, 155 – 5 podoba křesla, 158 – 8 okovy atd. Znala jsem spoustu telefonních číslech, ale tehdy byla čtyřmístná – pamatovala jsem si první, pak jsem kombinovala a opravdu jsem si je vybavila – ještě si některá pamatuji a vím, komu patřila. Později se změnila na pětimístná, už jsem si pamatovala jen některá. U šestimístních jsem to vzdala. Stejně tak PSČ našeho okresu – představila sem si obce, jak jdou za sebou. Nebo směrové číslo krajů …

Když jsem se učila ke zkouškám – nejdříve jsem si přeetla knihu, skripta, pokud to šlo, podtrhávala barevně, dělala si poznámky atd. Doplňovala odkazy – asociace.

Ale to už je dávno! Dnes už si tolik informací neukládám, ale vybavím si, že jsem něco o určité věci slyšela. Vyhledávám raději v knižních zdrojích, mám lepší přehled a musím víc přemýšlet.

Staré moudrosti jsou jistým manuálem k procvičování moz­ku.

I zde by mělo platit 2× měř, jednou řež. Práce kvapná, málo platná. Když dva dělají totéž, není to totéž.. Kdo chce, pochopí, kdo nechce …

Ale co mně nejde na rozdíl od minulosti – psát bez chyb, tedy překlepů.

Upravil/a: annas

Nemyslím nic. Snad jen pouze to, že někteří by manuál na mozek nepochopili a ti kteří pochopí si se svým mozkem budou vědět rady.