Co by ze mne vyrostlo, kdyby mí rodiče nebyli tyrani, jako že byli, měli rozum, jako že neměli, a by byli chytří, taky?

Proč se ptáš na něco, co nikdo neví? Musíš být na tom dost špatně (s hlavou), když si myslíš, že ti někdo objektivně odpoví. Vše budou jen dohady a spekulace. Zbytečný dotaz.

1. Šanci na adekvátní výchovu má každý cca 50 ÷ 1, statisticky 2% dětí mají adekvátní podmínky, prostě všecko, co potřebují k harmonickému vývoji (a ne, až na výjimky to není o penězích!). Takže, sorry jako, spadáš pod 98%-ní většinu, jako asi téměř všichni tady, v principu se nemáš na co vymlouvat.
2. Tobě je deset? Nebo dvacet? Zjevně ne. Tak proč se nimráš v tom, co bylo?
3. Každému se v životě něco stalo, někomu, objektivně, více, někomu méně. Není podstatné, co se stalo objektivně, podstatné je, jak to jedinec subjektivně vnímá.
4. 100+1× jsi mohl vyhledat odbornou pomoc. Mohl jsi to zkusit i tady, když si neumíš vytáhnout hlavu ze zadku a najít si pomoc odbornou. Ty nechceš! Tak se nevymlouvej, nechej rodiče odpočívat v pokoji, ať byli, jací byli. Staré vězeňské pravidlo: hůř může být vždycky!
5. Co bylo, bylo. Není. Čas spěchá, jak splašená mrcha, kdo stál chvíli opodál, ten tam stojí dál a je vyřazen ze sestavy. Svět tvoje sračky nezajímají. Nikde nikdo na tebe nečeká – o jednoho víc, nebo míň, svět se neposere.
6. Kdo hledá výmluvu, najde ji. Kdo hledá řešení, najde ho. Třeba to bude trvat. Třeba se 100 cest ukáže jako slepých. Ale nakonec najde každý, svět je tak zařízen: co chceš, to vysíláš. Co vysíláš, to sklízíš!

Tak se, prosím, nestěžuj. A ty otázky jsou řečnické, odpověz si na ně sám sobě, dokážeš-li být upřímný alespoň sám před sebou. Ale to ty nedokážeš. Tak neřeš a běž se zhulit. 😂

Byl bys jiny clovek! Je to jasne, ze v detstvi se formuje clovek! Rodice mohou hodne dat, ale stejne tak hodne pokazit. Ale od dospelosti je uz clovek pak zodpovedny sam za sebe!