Clovek nesmi dopustit , aby se jeho zivot zastavil , ani tehdy , kdyz..

Život jde dál … Když nechci dopustit, aby se život stal příliš nesnesitelným, musím si uvědomit, že čas rychle ubíhá a rány zmírní, i když to někdy dlouho trvá.
Tedy snažit se zapomenout a začít znova. Pozvednout se a jít dál … I ta nejtěžší hodina má jen 60 minut …

Opět bych se musela opakovat – jednou je hůř, jednou je líp …

Vzhľadom na to, že rada fantazírujem, tých stroskotaní bolo…
Ale treba vstať, oprášiť sa a ísť ďalej, život nečaká. Najhoršie pri páde je nevstať.

Neřekl bych,že ztroskotal,ale je pravda,že se mi zatím nedaří,si ho splnit.Ale,ještě není všem dnům konnec. 🙂

Na složitou otázku má opět klasik už 180 let jednoduchou odpověď:
Člověk by měl mít rád to, co má, jinak bude muset mít rád to, co dostane.
A ještě jeden – Kdyby měl člověk čekat na svůj ideál, prosedí celý život v čekárně.
Ostatně moudrý pan Werich to vyjádřil také krásně a výstižně, každý vzdělanec zajisté jeho výrok zná a dva uživatelé jej mají i jako motto na profilu.