Být intelektuál vlastně znamená být „jinak“ duševně zdráv?

Moc tomu stále nerozumním. Jak je to v životě doopravdy?

Jaká ta skutečnost je?

Totiž v našem rodu se vždy všichni členové obecně označovali za normální lidi (chápejte jako řadové členy/občany/lidi). No a k podobným otázkám mne nyní vlastně nepřetržitě nepřestává inspirovat premiér naší vlasti, ten Fiala, svým častým vystoupením. Protože jej vidím, víte? Mám ho na očích. A slyším ho, také, zejména.

On je intelektuál, víte, typický, tak mne to vše jaksi nutí teď hodně přemýšlet. A stále vzniká větší a větší rozpor, z toho přemýšlení nad ním, neboť inteligenci jsem já dříve (před ním, před poznáním jeho osoby) chápal jako cosi v její vlastní definici, jako cosi v jejím vlastním smyslu slova.

A možná se mi teď díky tohoto člověka, toho Fialy, jen svým způsobem hlouběji otevírá vědomí a zavčas by mi měl být zakázán přístup k internetu. Pak by možná bylo vše zase v nejlepším pořádku. Protože víte co… Takový pocit ze skutečnosti, ten dokáže napáchat divy, že jo!? Že? Takový pocit ze skutečnosti asi nebude příliš žádoucí.