Byl Jan Žižka spíše loupežník a žoldák než vojevůdce?

Od „studovaného“ člověka bych čekal, že aspoň ví jak se toto jméno píše, když už vymýšlí takové koniny.

Člověk se v průběhu života stává lecčíms, protože změna je život.
Jako lapku a mordýře pokud vím zmińují Johannese Zizku von Trocnow 😉 smolné (popravčí) knihy pánů z Rožmberka i Budějovic/Jih­lavy.

Musíš pochopit, že žil v době zostřené diferenciace mezi šlechtou nižší (zemanstvem) a vyšší (panstvem), kdy v důsledku slabé královské vlády Václava IV. běžně docházelo ze strany panstva běžně ke svévolnému počínání panstva vůči níže postaveným. V Žižkově případě to byli především páni z Rožmberka, proti kterým vedl guerilovou válku.

Je pravděpodobné, že se dosti naučil o „moderním“ vedení vojsk v zahraničí jako žoldnéř (mimo jiné údajně bojoval s Vladislavem II. Jagiellem proti Řádu německých rytířů). Každopádně se stal vojenským velitelem radikální husitské frakce (táboritů), který v případě zahraničního ohrožení (křížové výpravy proti Čechám) nebo bojů s katolickou domácí stranou (papeženci) se ujímal vedení sjednoceného husitského vojska (tedy i umírněných husitů – utrakvistů).

Takže BYL jak loupežník a žoldnéř, tak i vynikající vojevůdce. Otázka „míry“ (čím byl více) je podle mne nesmyslná, při posuzování záleží především na zvolených kritériích a dle nich i případná odpověď. 🙂

Podle názorů štamgastů v hospůdce byl do roku 1989 vojevůdce a později lapka a loupežník.

Jan Žiška z Trocnova je znám především jako jeden z nejúspěšnějších vojevůdců husitských válek a stal se symbolem českého odporu proti císařské a papežské moci. Byl rozhodně vojevůdcem v plném slova smyslu, který vedl své vojsko v mnoha bitvách proti přesile a často zvítězil. Jeho taktika byla tak inovativní a úspěšná, že je studována v některých vojenských akademiích dodnes.

Nicméně je tím, co válečníci dělají – bojují a pustoší. Ve středověku se válka téměř vždy spojovala s rabováním, znásilňováním a zabíjením, a husité nebyli výjimkou. Je náměstím na debatu, do jaké míry Žiška tyto aktivity podporoval či ne.

Žoldák v pravém slova smyslu je voják, který si nechává platit za bojování. Žiška bojoval za své náboženské a politické ideály, nikoli za peníze. Byl loyalistou své věci a jeho motivace přesahovaly osobní zisk.

Nicméně je nezbytné si uvědomit, že historické postavy jsou velmi často složitější, než jak jsou nám prezentovány v populární kultuře nebo ve zjednodušených školních učebnicích. Jan Žiška z Trocnova byl nepochybně obojím – vojevůdcem a rabujícím válečníkem. Ale to samé by se vlastně dalo říci o většině velkých vojevůdců historie.