Bojovat za vlast je čest, padnout za vlast je čest. S výhrou se ale nepočítá. Není to vlastně degradace lidského života?

Obdobně byl považován každý, kdo nešel bojovat se silnějším protivníkem, za zbabělce. Některá etnika na tom staví a jsou na tom založeny westerny. Pokud nemám stejné podmínky, nebudu bojovat. Soupeř je rychlejší, silnější a pod.
Otázkou je, zda má smysl v konkrétní situaci bojovat. Je to volba pro někoho, pro jiného jediné řešení. Ale lidé si vytvořili hodnotový systém a podle něj je život a zdraví asi to nejcennější. A pokud někdo položí život za to, aby ostatní mohli žít v míru, tak je to největší obět. Stejně tak můžeš brát Sportku a podobné hry jako degradaci peněz.

To je typické pro evropské myšlení.

Bushi měl jít ráno na popravu, tak mu chtěli dát večer nějaký oblbovák. Bushi to odmítl. Spoluvězeň se ho ptal, proč. On mu řekl, že ani vteřinu před popravou si nemůže být jist tím, že bude popraven. Přežil, osvobodili ho bushi s jeho lenním pánem a popravili bushi a lenního pána protivného klanu, jež ho zajal.

Tedy, na otázku nedokážu odpovědět jinak, než že je to nesmysl. Nikdy nemůžeš s výhrou počítat, ale ani nepočítat.

Právě kvůli tomuto způsobu myšlení jsou z nás otroci.