Proč se některé starodávné pušky nabíjely stylem: dávka střelného prachu, konopí, olovnice, konopí a prošťouchnout?

Nemůžeš brát nějaké filmy za bernou minci. Kdyby se každá předovka nabíjela tak složitě, tak za tu dobu střelce utlučou čepicemi. Běžný způsob byl: dávka střelného prachu – vtlačení kulky nabijákem, hotovo. Koudel po střelném prachu snad pro lepší utěsnění nálože, ale po kulce mi to nedává smysl. Kromě toho se pušky nenabíjely zednickým náčiním (asi špatný překlad originálního znění).

Protože ještě nebyly vynalezeny pušky nabíjené zezadu a průmyslově vyráběné náboje.

Olovnice se tam v žádném případě nedávala. Dnešní obvyklý postup je tento: dávka prachu (cca 1/10 hmotnosti střely), potom flastr (papír nebo namaštěné plátno, konopí jsem nikdy neviděla), potom kule a pak se střílí. Při střelbě broky se dává ještě jedna ucpávka nad ně. Při nabíjení ogiválního střeliva se nepoužívají ani ucpávky, dává se pouze prach a projektil.

Zdroj: Mnoho let praxe

Nejsem si jist zrovna tím konopím. Pokud zůstaneme trochu obecněji u ucpávek, pak proto aby jak střelný prach tak náboj zůstali na svém místě. http://dfens-cz.com/nabijeni-predovek/

Když jim došly olovnice, tak to nabíjeli vodováhou.

Pokud se ihned střílelo, mohlo se opravdu konopí či ucpávka vynechat, ale pokud se ihned nestřílelo, bylo nutné kuli v hlavni zajistit, a právě k tomu ucpávka či koudel sloužila, jinak by střelec kuli mohl z hlavně ztratit. Později se začaly používat papírové patrony a pak kovové patrony (nábojnice).

PS: v ABC vycházel komix: Příběhy psané střelným prachem

Upravil/a: Cenobita