Ovlivnila vás nějaká scéna z filmu (hlavně ze strašidelného)?

Když jsem se dívala na horory jako dítě, tak nebylo okamžiku kdy bych se nebála. Jsem všude rozsvícela a do postele rovnou skákala. Ale nijak více mě horory neovlivnily a dnes z toho mám legraci.
Doplňuji:
Si pamatuji svůj první zhlédnutý horor, kdy mi bylo asi jedenáct – Ptáci od Hitchcocka. Dnes se dívám převážně na horory bez krve a na ty staré i třeba béčkové. Ale omezila jsem sledování televize, tak si občas pustím DVD. A ještě raději si horory čtu – Stephen King, Clive Barker, H. P. Lovecraft, E. A. Poe a tak.

Upravil/a: anonym

Mně ne. Nevyhledávám horory. I ten uvaděný závěs zvýší dramatičnost v daném okamžiku.Ale že by mně to ovlivnilo, to ne. Film je přece jenom filma můsí se brát s rezervou.

Na ptákoviny se nedívám a navíc si myslím, že bát by se měl úplně někdo jiný.
Zato včerejší Tv film generál MacArtur ten byl hódně zajímavý. Vsadím se že hodně lidí nemá o dění v pacifiku ve válce a po válce ani tušení.
Doplňuji:
Žádnou klasiku nevidím. Mluví se jenom o hororech a ty jsem měl také na mysli.

Upravil/a: mosoj

No mě asi nejvíc vyšokoval horor V moci ďábla (Exorcism of Emily Rose). Bylo to v prváku na vejšce, bydela jsem na kolejích. A jelikož jsem si na vánoční prázdniny domluvila brigádu, 26.12. jsem se na koleje vrátila. Po práci jsem šla s kamarádkou na promítání od 23. hodiny – ve velkém sále a byly jsme tam samy dvě, takže fakt atmosféra. Bylo to o jedné holce, kterou posedl ďábel, když byla sama na kolejích. Některé scény byly opravdu efektní. No a když jsem se pak vracela po filmu zpátky na koleje – děs – normálně se na kolejícj žije 24 hodin denně a najednou pusto a prázdno, zůstalo jen pár zahraničních studentů, ale v tak velkém komplexu naprosto zanedbatelné. Zajímavé je, že první noc byla celkem v klidu. Jenže film a hlavně některé scény mi nešly z hlavy a pořád jsem o tom musela myslet, takže samozřejmě moje představy gradovaly a já se na kolejích začala opravdu bát. Jednou v noci jsem se sebrala, že už to tam nevydržím a vyrazila jsem za známýma na druhý konec města, ale naštěstí, než jsem tam došla, tak mě to přešlo, tak jsem se zas otočila a šla zpátky :D
Když na Silvestra dorazila spolubydla, tak to trochu opadlo, ale celkově to trvalo skoro čtvrt roku než jsem ten film rozdýchala.
Ale asi po dvou letech jsem se na to koukla znovu a už to s se mnou nic neudělalo, očividně to byla ta atmosféra prázdného kinosálu, a pak vylidněné koleje.....

Načo filmy? Väčší horor pre väčšinu ľudí je pohľad do peňaženky pred výplatným termínom. A je to reálnejšie než film.