Odpověď zná archiv

http://www.od­povedi.cz/otaz­ky/kde-jsme-prisli-k-nasemu-prijmeni-a-jak-se-davali

Povinné používání příjmení v českých zemích zavedla císařovna Marie Terezie. Tehdy si židé museli zvolit německé příjmení, nebo jim bylo určeno (často složené, jako Hauptvogel, Rothschild, Frühauf apod.). Jména jim byla určována často podle domovního znamení domu, v němž bydleli, nebo jejich místního původu (Taussig – pocházející z Domažlic, německy Taus), jinde náhodně (dostávali také posměšná příjmení).

Více v odkazu
Nejen o českých příjmeních, nýbrž o postupném vzniku v jiných zemích.

http://cs.wiki­pedia.org/wiki/P%C5%99%C­3%ADjmen%C3%AD
Doplňuji:
Omlouvám se, odkaz, který jem vložila, se netýká doby, od kdy existují u nás příjmení, ale jejich původu.

Kde jsme přišli k našemu příjmení a jak se dávali? (Správně patří dávala) 🙂

Jinak diskuse

Upravil/a: annas

Záleží na tom, jak slovo příjmení chápete. Už staří Římané používali za osobním jménem jméno rodu, z něhož pocházeli, a rodiny v rámci toho rodu. Například Marcus Tullius Cicero tedy Marek z rodu Tulliů a rodiny, kde se baští cizrna. Středověcí šlechtici používali přídomek odkazující například na místo náležející jejich rodu, na erbovní znamení, na místo, kde se daný urozenec o něco zasloužil – třeba páni z Růže, z Kolowrat, von Liechtenstein, de Montfort, of Lethington aj. Úřední příjmení, tak je známe a chápeme dnes, se u nás pro neurozený lid zaváděla v osmnáctém století.

Příjmení se vyvíjela postupně. Původně se jednalo o tkzv. „příjmí“. Příjmí nebyla povinná, nebyla automaticky dědičná, ačkoliv se stávalo, že jej potomek od okolí získal po rodiči, nemusela se zapisovat do dokumentů a mohla se různě měnit během života. Dnes bychom příjmí nazvali „přezdívkou“.
Z příjmí se přijmení stávala postupně, některá se dědí třeba už od středověku.
V našich zemích zavedla povinnost zapisovat ustálená příjmení Marie Terezie pro Židy.
Povinnost příjmení pro všechny obyvatele uzákonil císař Josef II 1. 11. 1786.